Občas se to stane každému. Život se zdá být jako rozbouřené moře a my stojíme na břehu, váháme, jestli se vůbec odvážit vstoupit. A ten zvláštní pocit, ten tíživý balvan v hrudi – strach. Ale co když právě ten strach, ta nechuť poodkrýt roušku vlastního nitra, skrývá klíč k něčemu mnohem hlubšímu? Co když se bojíme, co bychom o sobě mohli zjistit?
Proč se bojíme sami sebe?
Možná se to zdá paradoxní, ale strach z poznání sebe sama je docela běžný. Pramení z různých zdrojů. Často jde o obavu, že narazíme na něco, co se nám nebude líbit – potlačené emoce, nepříjemné vzpomínky, stinné stránky osobnosti. Kdo by chtěl dobrovolně otevírat Pandořinu skříňku, že?
Strach z neznáma
Lidská mysl má ráda jistotu. I když je ta jistota třeba nepříjemná, je známá. A neznámé… to je divočina, plná potenciálních nástrah. Proto se často raději držíme toho, co známe, i když to není zrovna ideální. Bojíme se, že poznání sebe sama nás vytrhne z komfortní zóny a budeme se muset změnit. A změna, to je vždycky risk.
Obava z odsouzení
Jsme tvorové společenští. Záleží nám na tom, co si o nás myslí ostatní. A proto se bojíme, že pokud o sobě zjistíme něco „špatného“, budou nás ostatní odsuzovat. Představa, že budeme vyloučeni z kolektivu, je pro nás hluboce znepokojivá.
Co s tím? Jak se s tím poprat?
Důležité je si uvědomit, že strach je přirozený. Není to známka slabosti, ale spíš znamení, že stojíme na prahu něčeho důležitého. A co dál? Krok za krokem. Nebojte se začít pomalu. Zkuste se zamyslet nad tím, co vás na sobě nejvíc trápí. Jaké myšlenky vám víří hlavou, když jste sami se sebou? Kam vám utíká mysl? Zkuste si to zapsat. Bez cenzury, bez hodnocení. Jen pozorujte.
Buďte k sobě laskaví
To je snad nejdůležitější. Nepokládejte si zbytečně vysoké nároky. Berte se takoví, jací jste. S chybami i přednostmi. Všichni je máme. A pamatujte, poznání sebe sama je cesta, ne cíl. Je to celoživotní proces.
Hledejte podporu
Nebojte se svěřit někomu, komu důvěřujete. S kamarádkou, partnerem, terapeutem. Mluvit o svých obavách a pocitech je nesmírně uvolňující. A navíc, pohled zvenčí může být velmi obohacující.
Takže, co když se bojíte, co byste o sobě mohli zjistit? Možná se bojíte toho, co už dávno tušíte. A možná se bojíte zbytečně. Ať už je to jakkoli, stojí to za to se do toho pustit. Protože poznání sebe sama je cesta k autentickému a šťastnému životu. A ten přece stojí za každý strach, co říkáte?