Občas se zdá, že slova nestačí. Že ta nejhlubší propast, ten stín uvnitř nás, se nedá popsat. Ale co když to zkusíme jinak? Co když se podíváme na depresi skrze obrazy, pocity, metaforické malby, které nám pomohou pochopit něco, co slova jen těžko vyjádří?
Deprese: 16 obrazů, které mluví za tisíc slov
Nečekejte žádné suché definice. Tady najdete surovou, syrovou upřímnost lidí, kteří se s depresí potýkají a snaží se nám ji přiblížit. Jejich slova, proměněná v obrazy, rezonují s tíhou, s beznadějí, ale i s touhou po světle.
Závaží na končetinách, křik bez zvuku
„Je to jako bys měl/a závaží zabudované do rukou a nohou. Jsou těžké a jakákoli základní činnost připadá jako bych za sebou táhl/a činky, které jsou pro mě příliš těžké.“ To je jen jeden z mnoha popisů. Jiný zase mluví o němém křiku, bolesti, která se nedá artikulovat.
Černá díra v mysli a vězení bez mříží
„Moje deprese je jako černá díra, ale ty nejsi v té černé díře, ty jsi ta černá díra, tvoje mysl je. Vysává cokoliv, co by v tobě mohlo vyvolat nějakou emoci, a proměňuje to v temnotu, nicotu.“ Dokážete si to představit? Absolutní prázdnota, pohlcující vše dobré. Nebo jiný obraz: „Je to jako vězení bez mříží. Jsi uvězněný/á neviditelnou silou, která ti brání být šťastný/á.“
Oceán beznaděje a lavina uvnitř
„Je to jako vlny oceánu; někdy ustoupí a ty vidíš krásný písek s hezkými mušlemi. Brzy příliv přijde a spolkne veškerou tu krásu a odtáhne ji od tebe. Co mi pomohlo bojovat proti tomu pocitu, je vědomí, že ty vlny zase ustoupí.“ I v těch nejtěžších chvílích se objevuje jiskřička naděje. Nebo obraz zasněžené laviny: „Připadá mi to jako zasněžené lavinou. Jsi dezorientovaný/á; nevíš, kudy kam, takže neúnavně kopeš špatným směrem a zároveň hladovíš po kyslíku. Všechno kolem tebe je studené a vypadá stejně.“
Boj pod vodou a ztracený signál
„Je to jako se snažit běžet pod vodou. Je to vyčerpávající a otravné a nikam tě to nedostane.“ Nekonečný boj s neviditelným nepřítelem. „Pro mě byla deprese stará televize, která ztratila signál. Všechny barevné obrazy se proměnily v hlučnou, podivnou černobílou změť skvrn. Všechny dobré věci, které jsem ztratil/a, a všechny špatné věci, které stále mám. Zvuky se proměnily v bzučivý hluk a moje oblíbené věci, všechno, co se mi líbilo, se stalo neviditelným.“ Ztráta radosti, barvy, všeho, co nás definuje.
Prázdnota a řetězy strachu
„Je to jako by ze mě byla vysáta veškerá radost, v mém hrudníku není nic, jen prázdnota, a na ramenou nesu tíhu světa. Všechno, co jsem miloval/a, už nedává smysl. Jediné, co chci dělat, je zalézt do nejtemnějšího kouta mého pokoje, schoulit se a plakat, i když vím, že pláč nepomůže. Je to prostě pocit, že vůbec nic necítím.“ A nakonec, obraz, který mrazí: „Pocit, že jsi spoutaný/á kolem krku, spojený/á se všemi svými obavami, a že tě bezohledně tahají, dokud se nedusíš.“
Tyto obrazy nejsou příjemné. Jsou však důležité. Pomáhají nám pochopit, že deprese není jen špatná nálada, ale komplexní, hluboký stav, který vyžaduje pochopení, respekt a především – pomoc.
Disclaimer: Některé příspěvky byly upraveny pro délku a/nebo srozumitelnost.
Zdroje: (Překopírujte sem zdroje, pokud je článek obsahuje)