Znáte ten pocit, když zazvoní budík a vy máte jedinou touhu – poslat ho do věčných lovišť a v klidu se otočit na druhý bok? A souhlasíte s tím, že někdy je prostě pekelně těžké vylézt z postele?
Dysanie: Když ranní vstávání není jen lenost, ale skutečný problém
V pondělí chodím na Psychometrii vždycky pozdě. Mám totiž tenhle problém. Automaticky odbývám budík s tím obligátním „ještě pět minut“. A už jsem se naučila, že těch pět minut se setsakra prodraží. Mohla jsem si za ně totiž prolistovat poznámky.
Vím, že s tímhle nejsem sama, ale není to tak zlé, jak to zní. Ve skutečnosti existuje psychologický problém, který se s obtížemi s vylézáním z postele pojí.
Co je to dysanie?
Jde o typ úzkostné poruchy, které se říká klinomanie, častěji známá jako dysanie. Klinomanie, z řeckého „clino“ (lůžko) a „mania“ (závislost), je doslova závislost na posteli. Ti, kteří jí trpí, mají obrovské potíže ráno vstát. Cítí ohromnou potřebu být v posteli, bez ohledu na povinnosti, které je čekají venku. Probudí se sice poměrně snadno, ale samotné vylézání z postele je pro ně nesmírně obtížné. Může to vést k tomu, že tráví v posteli celé dny, což má potenciálně vážné osobní a zdravotní důsledky.
Tahle potíž bývá často spojená s depresí, syndromem chronické únavy a dalšími úzkostnými poruchami. Lidé s těmito problémy mají tendenci spát víc, než je zdrávo, a vyhýbat se každodenním výzvám. Ale dysaniaci cítí, jak je závislost doslova vtahuje zpět do postele, bez ohledu na důvody a následky.
Jak se s dysanií vypořádat?
Léčba může být chemická, fyzická i psychologická. Dysanie je sice vzácná, ale legitimní porucha. Pokud máte pocit, že jí trpíte, doporučuje se co nejdříve vyhledat odbornou pomoc.