Víte, jak to chodí. Odmalička nás škatulkují. Tenhle je matikář, támhleta má talent na jazyky. A kdo neuměl obojí, tak se tak nějak krčil v koutě s pocitem, že „asi na to prostě nemá buňky“. Ale co když je to všechno jinak? Co když inteligence není jen jedna a měřitelná testem s IQ? Co když je to spíš jako taková velká paleta barev, kde každý z nás má jiný odstín a může s ním malovat úžasné věci?
Inteligence má mnoho tváří: Objevte svůj skrytý potenciál podle Howarda Gardnera
Dlouho se myslelo, že inteligence je něco daného, zakódovaného v genech. Nebo maximálně ovlivněného tím, jak nás rodiče vychovávají. No a pak se taky tvrdilo, že se dá posuzovat podle věku – čím líp člověk v určitém věku zvládá logické úlohy, tím je „chytřejší“. Na tomhle pohledu stály celé systémy vzdělávání. Hlavně matematika, přírodní vědy a logika. Kdo v tom vynikal, byl za hvězdu. Kdo ne, ten… no, ten měl smůlu.
Jenže pak přišli lidé, co se na to podívali jinak. Třeba takový Howard Gardner. Ten si řekl, že inteligence nemůže být jenom o levé mozkové hemisféře. Že je to mnohem komplexnější záležitost. A víte co? Měl pravdu! Pojďme se společně podívat, jaké druhy inteligence podle Gardnera existují. Možná v sobě objevíte talent, o kterém jste ani nevěděli!
Proč jedna škatulka nestačí?
Představte si, že máte sadu pastelek. Je v ní červená, modrá, žlutá, zelená… a někdo vám řekne, že nejlepší je červená. Ale co když chcete nakreslit trávu? Nebo moře? Každá barva má svoje místo a svůj potenciál. Stejné je to s inteligencí. Každý typ má svoje silné stránky a může se projevit v různých oblastech života. Takže zapomeňte na to, že musíte být excelentní ve všem. Soustřeďte se na to, v čem jste dobří a co vás baví. Tam totiž leží váš skrytý potenciál.
Zdroje:
* Článek, ze kterého text vychází. (Vložte zde odkaz na původní článek)