Dneska to nebyl ani špatný, ani dobrý den. Prostě byl. Včerejší pohoda mě asi trochu rozmazlila. Už jen pomyšlení na to, že budu sedět ve škole od rána do večera, mě úplně vyšťavilo.
Zítřek ve znamení povinností
A zítra? Další den plný přednášek a večer zkouška na duet. Brrr, nemám ráda, když musím být venku dlouho do noci. Nejradši se vracím domů, hlavně ve čtvrtek. To si totiž pouštím Critical Role na Twitchi a hraju u toho takovou malou pijáckou hru. Můžu si to dovolit, protože v pátek obvykle nemám školu, takže se můžu dospat a vyléčit kocovinu.
Produktivita stranou
Mezi přednáškami jsem měla tříhodinovou pauzu, abych se stavila doma na oběd. Původně jsem chtěla psát, ale nakonec jsem radši koukala na Youtube a pařila Overwatch. Kdy už konečně začnu plnit svoje vlastní očekávání? Nebo kdy přestanu mít očekávání, kterým nedokážu dostát?
Poslední dvě hodiny ve škole byly aspoň fajn. V jednom semináři jsme se dívali na film, a dokonce jsme měli i popcorn.
V druhém jsme makali na skupinových číslech pro náš semestrální kabaret. Během hodiny a čtvrt jsme se naučili dvě kompletní písničky. Dokonce jsme začali i tancovat a zpívat zároveň. Mně to teda tancování vůbec nešlo. Našeho učitele to tak ohromilo, že se zeptal, jestli zvládneme i třetí číslo. Jasně, že jo!
Konec dobrý, všechno dobré?
A nejlepší zakončení jakéhokoliv dne, ať už dobrého nebo špatného, je dobré jídlo. Dala jsem si kuře v krustě z Ritz krekrů s ranč dresingem a k tomu česnekový chleba. Mňam!
Když se rodiče před třemi lety rozváděli, skoro jsem přestala zpívat. Kromě hodin zpěvu a školních představení jsem si nezazpívala ani ve sprše, natož někde jinde. Asi před rokem jsem začala zpívat zase pro radost. Nevím, proč jsem s tím vůbec přestala. Bylo by to všechno mnohem jednodušší.
Hudba je dar, který bychom si měli hýčkat. A kdo jiný by to měl dělat lépe než introvert?