Tak tohle je fakt pecka. Narazila jsem na knížku, spíš knihu, která mě úplně dostala. Žádná lehká četba na pláž, to teda ne, ale něco, co ti zůstane v hlavě dlouho potom, co ji odložíš. Irvin D. Yalom. Už to jméno zní tak nějak… moudře. A ty jeho myšlenky? No, pojďte se na to podívat.
Irvin D. Yalom: Existenciální terapie, skupinová práce a umění terapie
Yalom se totiž nebojí jít do hloubky. Žádné povrchní rady, jak být šťastnější. On se ptá na to zásadní. Proč jsme tady? Co s tím životem uděláme? A víte co? Nenabízí jednoduché odpovědi. Spíš tě nutí přemýšlet sám. Což je, jak mi přijde, zatraceně osvěžující.
Existenciální terapie – co to vlastně je?
Já vím, zní to trochu jako z učebnice, ale nenechte se odradit. Představte si to jako rozhovor s někým, kdo se nebojí říct věci narovinu. Někým, kdo ti nepoví, že máš jen „pozitivně myslet“, ale pomůže ti se podívat na to, co tě fakt tíží. Strach ze smrti, pocit osamělosti, hledání smyslu – to jsou věci, který se nevyhnou nikomu z nás. A Yalom s nimi umí pracovat, aniž by tě soudil.
Skupinová terapie – síla sdílení
A víte co je na Yalomovi ještě super? Že věří v sílu skupiny. Že v tom nejsme sami. Že sdílení s ostatními, kteří se potýkají s podobnými problémy, může být strašně uzdravující. A on to dokáže popsat tak, že i já, introvert par excellence, začínám chápat, proč to může fungovat. Ono je totiž rozdíl slyšet „bude to dobrý“ od kamarádky a slyšet to od někoho, kdo si tím fakt prošel.
Umění terapie – a co si z toho vzít pro sebe?
Ale to nejlepší na Yalomovi je, že se z jeho knih dá fakt hodně naučit. Nemusíte být terapeutka, abyste ocenily jeho vhledy. Jeho myšlenky o tom, jak se vcítit do druhých, jak aktivně naslouchat, jak se vyrovnávat s vlastními limity – to jsou věci, který se hodí v práci, v rodině, prostě všude. On tě zkrátka inspiruje k tomu být lepším člověkem. Bez kázání, bez poučování. Jen tak, nenápadně.
Takže pokud hledáte něco, co vás donutí se zamyslet, co vám dá nový pohled na život a co je prostě sakra dobře napsané, zkuste Yaloma. Nebudete litovat. Teda, možná trochu, protože to není úplně jednoduchá četba, ale ten pocit, že jste zase o kousek dál, za to stojí, ne?