Někdy se prostě cítíme tak nějak… jinak. Jako bychom stáli opodál a sledovali svět, ale nebyli jeho součástí. A občas to může být víc, než jen špatný den. Co když se za tím skrývá něco hlubšího?
Když svět je cizí: Co skrývá schizoidní porucha osobnosti? (1. díl)
Vítejte u seriálu, kde se podíváme pod pokličku poruchám osobnosti. Protože, ruku na srdce, kdo z nás o nich něco opravdu ví? Možná znáte někoho, kdo je tak trochu „jiný“, nebo se dokonce sami tak cítíte. A možná vás to trápí. Dnes začneme schizoidní poruchou osobnosti. Slovo, které zní složitě, ale ve skutečnosti popisuje stav, kdy člověk prostě nemá potřebu se s někým sbližovat. Zní to jednoduše? Ale co se za tím skrývá?
Co si představit pod „schizoidní“?
Zjednodušeně řečeno, člověk s touto poruchou nevyhledává vztahy. Nemá potřebu mít přátele, partnera, dokonce ani touhu po sexu. Raději tráví čas sám, a to je mu dobře. Netrápí ho to, co by trápilo většinu z nás. A co víc, na chválu ani kritiku nereaguje. Jakoby se ho to netýkalo. Zní to zvláštně? Možná, ale důležité je pochopit, že to není volba, ale součást jeho osobnosti. Je to takové „nastavení“.
Co stojí za tím, že někdo takový je?
Ví se toho málo, to je fér říct hned na začátek. Ale vypadá to, že v tom hraje roli víc faktorů. Trochu genetika, trochu prostředí. Třeba studie na dvojčatech naznačují, že dědičnost v tom hraje roli, ale není to všechno. Zajímavé je, že se to spojuje i s depresí v dospívání. Že by se jedno „přetavilo“ v druhé? Nebo mají společného jmenovatele? A co výživa v těhotenství? Studie z Holandska naznačuje, že hladomor během těhotenství může zvýšit riziko. No a nakonec, perfekcionistická matka. Že by přílišná snaha o dokonalost dusila přirozenou touhu po kontaktu?
Dá se s tím něco dělat?
Ano, dá. I když to není jednoduché. Často se používají léky, ty samé, co se používají u schizofrenie, protože některé symptomy jsou podobné. Ale důležitá je i terapie. Učit se rozpoznávat emoce, pozitivní i negativní, a pracovat s nimi. Socializační trénink? I to může pomoct. Ale, jak říkají odborníci, potřebujeme víc výzkumu. Víc se zaměřit přímo na schizoidní poruchu osobnosti, abychom našli ty nejlepší cesty, jak lidem pomoct.
Takže, to byl první díl našeho seriálu. V příštím díle se podíváme na další zajímavou (a často nepochopenou) poruchu osobnosti. Zůstaňte s námi!
Zdroje:
Bartak, A., Andrea, H., Spreeuwenberg, M., Thunnissen, M., Ziegler, U., & Dekker, J. (2011). Patients with cluster a personality disorders in psychotherapy: an effectiveness study. Psychotherapy and psychosomatics,80(2), 88-99.
Hoek, H. W., Susser, E., Buck, K. A., & Lumey, L. H. (1996). Schizoid personality disorder after prenatal exposure to famine. The American journal of psychiatry.
Jenkins, R.L., Glickman, S. (1946). Common syndromes in child psychiatry: II. The schizoid child: A statistical analysis. American Journal of Orthopsychiatry. 16(2), 255-261.
Lenzenweger, M. F. (2008). Epidemiology of personality disorders. Psychiatric Clinics of North America, 31(3), 395-403.
Ramklint, M., Ramklint, M., & Ramklint, M. (2003). Child and adolescent psychiatric disorders predicting adult personality disorder: a follow-up study.Nordic Journal of Psychiatry, 57(1), 23-28.
Torgersen, S., Lygren, S., Øien, P. A., Skre, I., Onstad, S., Edvardsen, J., … & Kringlen, E. (2000). A twin study of personality disorders. Comprehensive psychiatry, 41(6), 416-425.