Už se ti někdy stalo, že ti někdo šlápl na kuří oko? Udělal ti něco hnusnýho, a ty jsi zuřila? Všichni ti říkali, ať to hodíš za hlavu, že to nestojí za to, abys se kvůli tomu trápila. Ale tobě to prostě nešlo. Snažila ses to v sobě zadusit, jenže ono se to v tobě hromadilo a hromadilo. A pak, z ničeho nic, jsi se rozbrečela. Kvůli něčemu, co se stalo už dávno. Znáš to?
Když vztek ničí: Proč vybuchujeme a jak s tím konečně skoncovat
Vztek, když se s ním neumíme poprat, je jako jed. Pomalu, ale jistě tě ničí zevnitř. Není to jen o psychice, ale i o těle. Bolesti zad, migrény, únava… To všechno může být důsledek potlačovaného vzteku. Když jsme fakt naštvaný, hlavně na někoho, kdo nám ublížil, v hlavě nám lítají hrozný myšlenky. Chceme, aby ten člověk trpěl, aby se mu to vrátilo. Někdy dokonce myslíme i na pomstu. Ironie je, že takový myšlení nejvíc ubližuje nám samotným. Místo toho, aby trpěl ten, kdo nás naštval, trpíme my.
“Držet se vzteku je jako pít jed a čekat, že zemře někdo jiný.”
Neměli bychom svoje emoce ignorovat, ale pochopit je. Odkud se berou, co je spouští a jak se s nimi zdravě vypořádat. Jenže většina lidí se s vztekem vypořádává špatně. Buď ho ignorují, nebo jednají impulzivně, a tím si vytvářejí další problémy. Často za tím vším stojí nezahojené rány z dětství.
Vztek je takovej alarm. Upozorňuje nás, když nám někdo překračuje hranice, nebo se k tomu chystá. Zlobíme se na lidi, kteří to dělají, nebo sami na sebe, když jim to dovolíme. A když se podíváme hlouběji, zjistíme, že za vztekem se často skrývá STRACH. Zlobíme se, protože se bojíme. Třeba se zlobíme na někoho, kdo se k nám choval ošklivě, nebo nás využil. Jsme naštvaní, protože se cítíme zranitelní a bojíme se, že se to bude opakovat. Je naprosto normální se v takových situacích zlobit. Emocí jako strach a vztek potřebujeme, fungujou jako naši ochránci. Upozorňují nás, když nám někdo ubližuje, abychom s tím mohli něco dělat. Ale když s tím nic neděláme, nebo se s tím vypořádáváme špatně, ten pocit se ještě zintenzivní.
Když vztek nedokážeme správně vyjádřit, nadělá víc škody než užitku. Máme problém si stanovit hranice a říct „ne“, když chceme. Máme problém dát druhým najevo, že se nám něco nelíbí, což vede k ještě většímu vzteku. Tak proč je pro nás tak těžký se s vztekem správně vypořádat? Podle našeho podvědomí to probíhá asi takhle:
“Ten člověk se ke mně chová ošklivě. Jsem naštvaná, ale bojím se. Bojím se, že když budu naštvaná, nikdo mě nebude mít rád. Bojím se, že si nezasloužím lásku. Bojím se, že mě opustí a zostudí.”
Možná ti to teď zní absurdně. Jak souvisí vztek se strachem z opuštění? Hned ti to vysvětlím, a uvidíš, že to dává smysl.
Potlačovaný vztek a špatné zvládání hněvu často pramení z nezahojených psychických ran z dětství.
Na svět přicházíme jako nepopsaný list papíru. Od narození se o nás starají rodiče nebo opatrovníci. To, jak se k nám chovají a jak s námi komunikují, formuje naše chování, hodnoty a přesvědčení.
Tak proč je pro nás tak těžký naslouchat svým emocím, jako je vztek, a uvědomit si je? Možná nás od dětství učili, že vztek je špatný. Představ si následující situaci:
Dítě je rozrušené, brečí a vzteká se. Rodiče to považují za „špatné“ chování, okřiknou ho nebo ho ignorují. Děti se učí a nasávají vědomosti jako houba ze svého okolí a od svých opatrovníků. V tomto případě, kdykoli se dítě naštve, dostane od rodičů negativní reakci. To dítě učí, že vztek se rovná špatné. Proto si dítě spojuje vztek se špatným a začne si vytvářet základní přesvědčení, jako například: „Když jsem naštvaný, jsem špatný.“ „Když jsem špatný, máma a táta mě nebudou mít rádi.“ „Když jsem špatný, nezasloužím si lásku.“ „Když jsem špatný, opustí mě.“
Toto základní přesvědčení se pak vryje do našeho podvědomí, protože náš mozek je naprogramován tak, aby si toto přesvědčení „stáhl“, aby nám pomohl přežít. Uděláme cokoli, abychom přežili. Naše podvědomí si myslí, že toto základní přesvědčení je zásadní a uchránilo nás před tím, abychom byli opuštěni svými rodiči/opatrovníky. Protože když jsme malí, rodiče/opatrovníci jsou všechno, co máme. Takže podvědomí věří, že pokud nejsme hodni lásky a oni nás opravdu opustí, budeme jako mrtví!
Když vyrosteme, neuvědomujeme si toto záludné přesvědčení, které je pohřbeno v naší mysli. Proto většinou nedokážeme rozpoznat skutečnou příčinu našich činů a chování, které máme teď, a často jen řekneme „Takový jsem“ aniž bychom skutečně věděli proč. Děláme si starosti s tím, co si o nás myslí ostatní, nebo jestli nás mají rádi. Zcela jsme zanedbali své potřeby a ztratili kontakt se svými emocemi, což z nás dělá spoluzávislé osoby, a tím si do života přitahujeme nezdravé a toxické vztahy. Tím se situace ještě zhoršuje. Celou dobu jsme popírali svůj vztek, ani jsme mu nedali šanci promluvit. Není divu, že je tak naštvaný.
Teď by naše základní přesvědčení v podvědomí mohlo znít nějak takto:
Jako lidské bytosti je pro nás přirozené toužit po lásce. Uděláme cokoli, abychom ji získali, a vyhneme se opuštění. Pokud si uvědomujeme, že jsme si v podvědomí vytvořili základní přesvědčení, jako například „naštvaní lidé si nezaslouží lásku“, není divu, že máme tendenci potlačovat negativní emoce, jako je VZTEK nebo STRACH. Není divu, že se vyhýbáme vzteku jako moru. To způsobuje, že ztrácíme kontakt se svými skutečnými emocemi, když vyrůstáme. Znehodnocujeme svůj vztek, což může být v našem každodenním životě škodlivé. Protože jsme ztratili kontakt s těmito emocemi, máme problém identifikovat, zda nám někdo překročil hranice. Neustále si říkáme, že bychom se tak neměli cítit, když ve skutečnosti se ti tvůj vztek snaží něco říct. To je také důvod, proč se vždycky ocitneme v situaci, kdy jednáme s lidmi, kteří rádi využívají ostatní. Jsme tak náchylní k přitahování narcistů do našeho života, protože ani nevíme, kdy se za sebe postavit.
Líbí se ti, co čteš? Chceš se dozvědět víc o technikách a krocích k uzdravení této emocionální rány a změně našeho základního přesvědčení? Klikni sem.
Artwork by This is my random life.
Líbí se ti, co čteš? Kup si můj E-Book za pouhých 1,99 $!
1. Proč jsou někteří lidé tak zlí?
2. Když jsem byl/a na střední škole
3. Důležité návyky, které je třeba mít ve 20 letech
4. Pochopení svých emocí
7. Neutíkej před svými problémy
8. Proč miluji kočky (a zvířata)
9. Tajemství o vztazích
10. Zákon přitažlivosti ve zkratce
11. Princip 11. hodiny
12. Mýtus o úspěchu
13. Měl/a bys následovat své srdce?
In-text: (Psychology Today, 2017)
THE PRICE OF INVULNERABILITY: BRENÉ BROWN AT TEDXKC