Vzpomínáte si na ten okamžik, kdy jste poprvé spatřili svou drahou polovičku? Ten nával motýlů v břiše, zrychlený tep, úsměv na rtech při pouhé vzpomínce… Láska na první pohled, že?
Láska na první pohled? Spíš mistrovská rekonstrukce vzpomínek
Ale ruku na srdce, byla ta „láska“ skutečně prvním pocitem, který vás napadl? Vybavujete si do detailu, co se tehdy stalo? Pravděpodobně ne. A to málo, co si pamatujete, je dost možná vylepšené a doplněné o to, jak si myslíte, že se to stalo.
A víte co? Takhle to má většina z nás! Podle jedné studie z Northwestern Medicine totiž „naše paměť bere útržky ze současnosti a vkládá je do vzpomínek na minulost. Vzpomínky se aktualizují o současné informace.“
Paměť je jako chameleon
Takže, co ta pověstná láska na první pohled? Možná, když si vzpomenete na setkání s partnerem, vybaví se vám ten pocit zamilovanosti a euforie. Ale co když si jen promítáte své současné pocity zpět do toho prvního setkání?
Třeba si nevzpomínáte, že se vám nelíbilo, co měla poprvé na sobě. Nebo že vtipy, které vyprávěl, byly k smíchu jen jemu. Ale nebojte, on si asi nepamatuje ten váš „bad hair day“ nebo že jste zakopla. Nikdo nemá dokonalou paměť, to je v cajku!
Ve skutečnosti je představa dokonalé paměti mýtus, říká Joel Voss, autor studie. „Paměť je navržena tak, aby nám pomáhala dělat dobrá rozhodnutí v daném okamžiku. Proto musí být aktuální. Informace, které jsou relevantní teď, mohou přepsat to, co tam bylo původně.“
Když paměť klame…
Americká kognitivní psycholožka Elizabeth Loftus provedla zajímavý experiment. Zúčastnilo se ho 300 odsouzených, a zjistila, že ve třech čtvrtinách případů vedla k odsouzení chybná paměť svědků. Mazec, co říkáte?
To má jasné dopady na soudní řízení. Nemusíme si pamatovat, co jsme viděli, protože to snadno přepíše jiná informace. „Naše paměť je navržena tak, aby se měnila, ne aby chrlila fakta, takže nejsme moc spolehliví svědci,“ říká Bridge. I když výzkum probíhal v laboratoři, je rozumné předpokládat, že se paměť chová podobně i v reálném světě.
Vzpomínky jako na Wikipedii
A v 90. letech se objevil zvláštní problém. Někteří pacienti docházeli na terapii s úzkostí nebo poruchou příjmu potravy a odcházeli s extrémními vzpomínkami na brutalitu.
Loftus se to snažila prozkoumat. Za pravděpodobnou příčinu označila metody psychoterapie – imaginační cvičení, výklad snů a hypnózu. Vždyť naše paměť je jako stránka na Wikipedii – musí být aktuální, a navíc ji může upravit kdokoliv.
Jen proto, že někdo něco říká s jistotou, detaily a emocemi, neznamená to, že je to nutně pravda. Je totiž dost dobře možné, že si mezery ve vzpomínkách vyplnil i dalšími faktory.
Když lidi krmíte dezinformacemi, můžete jim zničit paměť. A dezinformace jsou všude kolem nás. Kdokoliv má moc ovlivnit, změnit lidskou paměť. Kdy bychom měli tuto „technologii mysli“ používat a kdy ji zakázat? Protože paměť je setsakra křehká věc.