Už se ti někdy stalo, že ti něco chybí, ale nemůžeš přijít na to co? Máš pocit, že jsi tak nějak odříznutá, mimo hru? Možná ti chybí společnost.
Jsou lidi, co si samotu vyloženě užívají, to je jasné. Ale pro spoustu z nás je dlouhodobý nedostatek blízkosti a pocitu sounáležitosti fakt náročný. A víš co? Samota se umí sakra dobře maskovat!
Často se nám nechce přiznat, že jsme vlastně osamělí. Bereme to jako slabost. Snažíme se si namluvit, že nikoho nepotřebujeme, hlavně pokud už jsme na tu samotu zvyklí. Ale ruku na srdce, každý z nás potřebuje aspoň trochu tepla od druhých. Pokud máš poslední dobou pocit, že jsi tak nějak „pod psa“, zkus se zamyslet nad těmito signály. Možná ti samota nenápadně klepe na dveře.
Samota pod pokličkou: Odhalte skryté signály, které vám šeptají, že potřebujete společnost
1. Nuda, kam se podíváš
Nudíš se často? Nemáš co dělat, nikoho, s kým by sis vyšla ven? Jsme společenské bytosti, to je prostě fakt. Mozek potřebuje interakci, potřebuje lidi, se kterými si můžeme povídat, sdílet myšlenky, bavit se. Tyhle vztahy nám dávají oporu, pocit sounáležitosti a dělají nám život veselejší. Pokud nemáš moc přátel, nebo s těmi, co máš, nejsi tolik spojená, nuda se snadno vkrádá do života. Dny trávíš sama, aktivity děláš sama, jíš sama a jen tak projíždíš telefon. Možná ta nuda jen maskuje to, že se cítíš osaměle.
2. Závidíš ostatním, že se baví
Jak se cítíš, když vidíš partu kamarádů, jak se někde smějí? Nebo když na Instagramu vidíš fotky lidí, jak si užívají? Jsi ti to jedno, nebo tě to tak trochu… štve? Pokud tě to štve, je to úplně normální! Když se cítíš osamělá a odříznutá, je těžké vidět, jak se ostatní baví. Je přirozené, že si přeješ trávit čas s lidmi, místo toho, abys byla sama. A i když se o tom nemluví, spousta lidí to občas cítí stejně.
3. Dlouhé sprchy a koupele? Pohoda, nebo útěk?
Možná ti to přijde divné, kdo by neměl rád horkou sprchu nebo voňavou koupel po náročném dni? Ale pokud ti ten proud teplé vody přináší pocit komfortu, který jinde nenacházíš, může to být signál samoty. Studie z roku 2012 zjistila, že „čím je člověk osamělejší, tím častěji se sprchuje nebo koupe, tím je voda teplejší a tím déle ve vodě zůstává“. Vědci se domnívají, že fyzické teplo z horké vody může nahrazovat chybějící sociální teplo. Ale tohle zjištění se dá využít i pozitivně – když nejsou kamarádi po ruce, možná ti pomůže šálek horké čokolády.
4. Nemáš se na koho obrátit
Představ si tohle: měla jsi fakt blbej den. Konečně jsi doma, ale v hlavě ti to pořád šrotuje. Cítíš se zahlcená a potřebuješ to ze sebe dostat. Vezmeš telefon, komu zavoláš? Nebo komu napíšeš?
Pokud máš problém odpovědět, kromě stresu se možná cítíš i osaměle. Samota není jen o tom nemít přátele, ale o tom nemít blízkého přítele. O práci nebo škole se můžeš bavit s kolegy, o počasí sousedkou. Ale je důležité mít někoho, na koho se můžeš obrátit, někoho, kdo ti pomůže, když se cítíš mizerně. Když takového člověka v životě nemáš, můžeš se cítit prázdná a sama.
5. Mluvíš víc, než bys chtěla, když se někdo poslouchá
Další signál samoty může být to, že se takzvaně „rozjedeš“, když máš konečně s kým mluvit. Mluvíš rychle? Zabíháš do detailů a říkáš věci, které jsou až moc osobní? A máš pak pocit, žes řekla víc, než jsi chtěla?
Důvod je jednoduchý. Když jsi osamělá, pravděpodobně moc nemluvíš… možná vůbec. Zůstáváš se všemi svými myšlenkami, nápady a emocemi, ale protože je nemá kdo poslouchat, musíš je v sobě dusit. Takže když konečně najdeš někoho, s kým se dá povídat, jsi nadšená z té příležitosti. Máš tolik co říct, tolik toho musíš dohnat. Všechno to prostě vyletí ven najednou.
6. Pořád něco kupuješ a hromadíš
Když jsme malé, hledáme útěchu v plyšových hračkách a dekách. Dávají nám pocit bezpečí, dokud nepřijde máma nebo táta a nepohladí nás. Ale jak rosteme, učíme se obracet spíš na lidi než na plyšáky. Tedy, pokud se necítíme osaměle.
Pokud se cítíš osamělá, může se ti stát, že kompulzivně nakupuješ věci nebo hromadíš předměty, které vlastně nepotřebuješ, jako oblečení, dekorace, šperky… V jistém smyslu se tyhle věci stávají náhradou za chybějící společnost. Máš pocit, že nemáš lidi, kteří by tě dělali šťastnou, tak štěstí hledáš v materiálních věcech. Proto se k těm věcem emocionálně připoutáš. Studie z roku 2020 ukázala, že samota, hromadění a připoutanost k předmětům spolu souvisí – připoutanost k věcem může být pokus kompenzovat samotu, kterou cítíš.
Být osamělá je hrozný pocit. Může ti ztížit i řešení ostatních problémů. A měla bys vědět, že si nezasloužíš být sama.
I když je to těžké, existují malé kroky, které můžeš podniknout, abys se cítila míň osaměle. Nejočividnější je s někým si promluvit a sdílet své pocity. Může to být psycholog, pokud máš pocit, že se nemůžeš otevřít nikomu jinému. Terapie ti může pomoct pochopit tvé emoce a skryté problémy. Můžeš se taky snažit víc zapojit do dění kolem sebe. Třeba se přidej k dobrovolnické skupině, sportovnímu klubu, nebo se zapiš na kurz jazyků nebo kreslení. A v neposlední řadě se starej o své tělo, protože tělo a mysl jsou propojené. Pij dost vody, dopřej si sluníčko a cvič, jak jen můžeš. Udělat první krok nemusí být snadné, ale cesta k uzdravení stojí za to.
Zdroje:
Studie publikovaná v časopise Emotion, 2012
Studie z roku 2020 o souvislosti mezi samotou, hromaděním a připoutaností k předmětům