Říká se, že láska je slepá. Ale víte co je doopravdy slepé? Trauma. Protože láska vidí, co je, trauma vidí jen to, co kdysi bylo a čeho se bojí.
Láska slepá není, trauma ano: Jak (ne)zahojené rány ničí vztahy
Když se někomu stane vážná nehoda a má ošklivé zranění, doktoři mluví o traumatu. Ale trauma může být i emocionální zranění. Bolí stejně a dokáže fakt zničit, jak se na sebe koukáme. Když se emocionální trauma nezahojí, člověk má pocit, že je tak nějak rozbitý. A tohle pak táhne do všech vztahů.
Pojďme se podívat, jak neuzdravené trauma vlastně ovlivňuje to, jak žijeme s druhými:
Kdo ve vás vlastně řídí vztah?
Už jste si někdy všimli, že ve vztahu se střídají tři různé „já“? Terapeut Greg Douglas říká, že se v nás může probudit zraněné dítě, přizpůsobivé dítě nebo fungující dospělý. Záleží na situaci, na kontextu, na člověku, se kterým jsme.
Zažili jste v dětství nějaké zlé věci? Třeba násilí, psychické týrání, zneužívání? Nebo jste neměli dost lásky, podpory, péče? Představte si, že vám partner řekne něco, co vám připomene, jak se k vám chovala máma. Najednou vás zaplaví smutek, bolest a stud. A vy se s tím prostě smíříte, ani se nezkusíte bránit. Takhle nějak to funguje: když se k vám někdo chová tak, že vám to připomene staré zranění, reagujete úplně stejně, jako jste reagovali tehdy.
Fungující dospělý reaguje tak, aby se vztah zase dal do pořádku. To je ta rozumná část nás, která nechala za sebou vzorce chování zraněného a přizpůsobivého dítěte. Ta část, která na sobě zapracovala a uzdravila se. Tahle část má nadhled, nesoudí a snaží se vztah posílit, i když je těžko.
Jak neuzdravené trauma vytváří ve vztazích negativní vzorce?
- Problémy s důvěrou
Máte problém věřit lidem? Možná máte v hlavě myšlenky jako „Když se otevřu, zase mě jen zraní“ nebo „Nikdy nesmím spustit ostražitost“. Neuzdravené trauma vás nutí stavět kolem sebe zdi, abyste už nikdy neztratili důvěru. Studie ukazují, že děti z rozvedených rodin nebo z rodin, kde bylo násilí, mají v budoucích vztazích větší problémy s důvěrou.
- Perfekcionismus
Odkládáte věci na „až bude ta správná chvíle“? Musí být všechno, co děláte, naprosto dokonalé? Pak je dost pravděpodobné, že váš perfekcionismus pochází z dětství. Možná jste si museli zasloužit lásku a máte pocit, že musíte pořád dokazovat, že máte nějakou cenu. Perfekcionismus ale vztahům moc neprospívá. Nikdo nemůže splnit nerealistické představy perfekcionisty.
- Problémy s komunikací a vyjadřováním potřeb
Jste přehnaně ostražití? Stává se vám, že se nesoustředíte a jakoby se odpojíte od reality? Lidé, kteří zažili trauma, můžou mít problémy se zpracováním informací, s koncentrací a s vyjadřováním. Můžou mít problém říct, co potřebují, a porozumět tomu, co jim říkají ostatní.
- Problémy s nastavením hranic
Když vás někdo o něco požádá, neumíte říct „ne“? Trauma může způsobit, že si myslíte, že ostatní jsou důležitější než vy. Že musíte všechny uspokojit a „nezpůsobovat problémy“. Trauma vás naučilo dávat potřeby druhých na první místo, abyste se cítili v bezpečí a chráněni.
- Žádná touha po kontaktu a blízkosti
Ztratili jste zájem o kontakt s lidmi? Bývali jste společenští, ale po traumatické události nemáte energii s nikým mluvit? Kvůli neuzdravenému traumatu si můžete myslet, že si nezasloužíte lásku a hezký vztah. Můžete se vyhýbat blízkosti ze strachu z odmítnutí a opuštění.
Emocionální zranění se musí léčit, stejně jako fyzická. Člověk, který má se sebou dobrý vztah a ví, kam patří, dokáže budovat zdravé vztahy. Trauma-informované rodiny mají lepší výsledky. Podpůrná léčba traumatu umožňuje rodinám, partnerům a přátelům, aby se po traumatu sblížili a posílili.
Zdroje:
Evans, S. E., Steel, A. L., Watkins, L. E., & DiLillo, D. (2014). Childhood exposure to family violence and adult trauma symptoms: The importance of social support from a spouse. Psychological Trauma: Theory, Research, Practice, and Policy, 6(5), 527-536.
Schaick, K. & Stolberg, A. (2001). The impact of parental involvement and parental divorce on young adults’ intimate relationships. Journal of Divorce and Remarriage, 36(1-2), 99-121. doi:10.1300/J087v36n01_06