Víte, lidská mysl mě vždycky fascinovala. Od těch prvních obrázků v jeskyních až po dnešní cesty do vesmíru. Neskutečný, co všechno jsme dokázali! Ale co vlastně tu „chytrost“ definuje? Proč je někdo „chytřejší“ než druhý? To je otázka, která už roky rozděluje vědce i laiky.
Mysl: Největší dar, který si můžeme sami dát
Jasně, máme IQ testy, testy osobnosti… ale upřímně, nemyslím si, že dokážou postihnout všechno. Co třeba hudba? Poezie? To se v IQ testu neprojeví. Jak tedy rozlišit geniálního fyzika od mistra automechanika? Nebo malíře od tanečníka? Naštěstí existují i jiné teorie. Třeba teorie „mnohačetné inteligence“ od Howarda Gardnera.
Inteligence není jen číslo
Gardner říká, že inteligence není jedna univerzální schopnost, ale spíš souhrn několika různých složek. A podle něj jich je rovnou sedm:
- Muzikální/rytmická
- Vizuálně/prostorová
- Verbální/lingvistická
- Logicko/matematická
- Kinestetická/pohybová
- Interpersonální (schopnost vycházet s lidmi)
- Intrapersonální (schopnost sebepoznání)
Podle Gardnera má každý z nás kombinaci těchto inteligencí. A dokonce tvrdil, že se dají i změřit – no, spíš odhadnout – pomocí speciálních dotazníků. Zajímavé, že? S touhle teorií souhlasil i David Perkins, další chytrá hlava.
Trochu jiný pohled na věc
Perkins sice souhlasil s Gardnerem, ale přišel s trochu jiným dělením. Podle něj se IQ skládá ze tří hlavních složek:
- Neutrální inteligence: To jsou ty genetické předpoklady, se kterými se narodíme. Perkins tomu říkal „základní výbava“.
- Experienciální inteligence: To jsou znalosti a dovednosti, které získáme zkušenostmi. Čím víc toho zažijeme, tím víc se naučíme.
- Reflexivní inteligence: To je naše schopnost používat a ovládat své mentální dovednosti. Jak se dokážeme soustředit, jak si organizujeme myšlenky…
A podle Perkinse nás kombinace všech tří složek vede k „naučitelné inteligenci“. Že každý z nás se může stát chytřejším, když bude chtít a bude na sobě pracovat. Stačí si osvojit pár „návyků mysli“.
Samozřejmě, někdo tvrdí, že inteligence je daná geneticky a basta. Klasický spor „nature vs. nurture“. Ale já osobně si myslím, že každý z nás má potenciál dokázat cokoliv, co si zamane. Že inteligence není něco, s čím se narodíme, ale něco, co si vybudujeme pílí a zkušenostmi. Nemusíme být všichni Einsteinové, ale můžeme být chytří v tom, co nás baví a kam nás táhne srdce.
Doufám, že se vám můj první článek líbil. Pokud máte nějaké otázky, nápady na další témata, nebo prostě jen chcete pokecat, napište mi na mitch.mabugat@gmail.com. Budu se těšit!
Tak zase příště,
– Mitchell Mabugat