Občas se nám stane, že toužíme po kontaktu s ostatními, ale něco nás drží zpátky. Strach, že se ztrapníme, že nás budou soudit, nás paralyzuje. Najednou se usmíváme křečovitě, koktáme a v hlavě se nám rojí negativní myšlenky. A úzkost a stud z toho, jak nás ostatní vidí, jen narůstá. Ale co když se za tímhle „sociálním neumětelstvím“ skrývá něco hlubšího? Co když je to odezva na dávné trauma, stav zamrznutí? Pojďme se na to podívat blíž.
Když se mozek přepne do režimu přežití
Když jsme malí, jsme zranitelní a snadno se vylekáme. Pokud nás potká situace, která nás přemůže, třeba na nás dospělý křičí nebo nám vyhrožuje, mozek se přepne do režimu přežití. Evoluce nás vybavila instinktem bojovat nebo utéct. Ale co když je ten druhý moc silný? Co když je moc rychlý a uteče nám? Pak nám zbývá jediná možnost: zamrznout. Studie z roku 2017 naznačuje, že tenhle stav „zamrznutí“ nám dává čas, aby mozek rozhodl, jak na hrozbu zareagovat.
V dospělosti…
Dítě vyrostlo, děsivý dospělý je pryč. Ale strach z nebezpečí zůstává. Možná jste v sociálních situacích neustále ve střehu. Místo abyste si užívali rozhovor, sledujete každé slovo, každý pohled, tón hlasu. Navenek můžete vypadat napjatě a nezúčastněně, ale jak píše klinický psycholog Dr. Nathan Greene, může to být právě onen stav zamrznutí, ve kterém mozek skenuje okolí a hledá známky nebezpečí. Znám to moc dobře, kolikrát mám pocit, že radši bych byla tisíc mil daleko.
Pohled stranou a koktání: další projevy zamrznutí
Když jste v takovém stavu, je těžké se někomu dívat do očí. Máte pocit, že vás vidí skrz naskrz, že vidí všechny vaše chyby a slabosti. Takže se díváte stranou, do země nebo do prázdna. Je to způsob, jak tělo snižuje vnímanou hrozbu interakce. Studie z roku 2014 ukázala, že u lidí s PTSD aktivuje přímý pohled do očí systém varování. Takže vyhýbáním se očnímu kontaktu se odpoutáváte od sociální situace a cítíte se méně zranitelní.
Slova váznou…
A co koktání? I to může být odezva na trauma. Studie z roku 2004 ukazuje, že lidem, kteří v nervózních situacích koktají, se zpomaluje srdeční tep, stejně jako při zamrznutí. Může se to stát, když chcete vyjádřit svůj názor, konfrontovat někoho nebo jen zvednout telefon. Strach z odsouzení nebo útoku je tak silný, že vás paralyzuje, zadrháváte se v slovech nebo nejste schopni říct ani slovo. Znáte to, najednou ztratíte slova… úplně.
Útěk do ústraní
A konečně, zamrznutí může vést k sociálnímu stažení, které ostatní interpretují jako nezájem nebo přehnanou plachost. Ale jak píše psychoterapeut Pete Walker, reakce zamrznutí „často vyvolává touhu se schovat, izolovat a vyhýbat se kontaktu s lidmi, jak jen to jde“. Tenhle ústup, jak to nazývá, vám může přinést úlevu, protože víte, že když se s nikým nestýkáte, nikdo vám nemůže ublížit. Ale víte co? Takhle se žít nedá. Takže co s tím?
Poznámka: Tento článek je pouze informativní a nenahrazuje odbornou diagnózu, léčbu nebo poradenství.