Občas se stane, že dětství, zdánlivě bez modřin a zlomenin, zanechá hluboké, neviditelné šrámy. Nejde o fyzické násilí, ale o něco mnohem záludnějšího – emoční zanedbávání. Možná si říkáte, že přeháním, ale věřte mi, tohle se vám může v životě pořádně podepsat. Může to ovlivnit to, jak vidíte sami sebe, jak navazujete vztahy a dokonce i vaše fyzické zdraví. Problém je, že tyhle rány se těžko hledají a ještě hůř se o nich mluví. Někdy ani nevíte, že je máte. A pak se divíte: „Proč jsem takový/á?“
Neviditelné jizvy dětství: 5 signálů, že jste byli emočně zanedbáváni
Pokud máte pocit, že se vás tohle téma týká, čtěte dál. Možná vám to pomůže poskládat si pár kousků do mozaiky vašeho života.
1. Nerozumíte svým emocím
Když vaše pocity v dětství nikoho nezajímaly, jak jste se asi mohli naučit je správně prožívat a vyjadřovat? Místo toho, aby s vámi rodiče mluvili a podpořili vás, odbyli vás frázemi typu „to nic není“ nebo vás prostě ignorovali. A teď, jako dospělí, možná máte problém rozeznat, co vlastně cítíte, natož to někomu říct. V psychologii se tomu říká alexithymie – neschopnost identifikovat a pojmenovat vlastní emoce. A věřte mi, tohle vám může dost zkomplikovat život. Jak máte řešit něco, o čem ani nevíte, že to cítíte?
2. Vyhýbáte se lidem a sociálním situacím
Domov by měl být místem, kde se učíme, jak fungovat ve světě a jak navazovat vztahy. Pozorováním rodičů se učíme konverzovat, vyjadřovat svůj názor, vtipkovat a užívat si společnost druhých. Ale pokud vás doma nikdo neposlouchal a nezajímal se o vás, tahle příležitost vám byla upřena. A tak se možná teď bojíte lidí, snažíte se vyhýbat večírkům a setkáním. Možná máte pocit, že nevíte, co říct, nebo se prostě bojíte odmítnutí – stejně jako kdysi, když jste byli malí.
3. Máte nízké sebevědomí
Jako děti jste závislí na rodičích a na jejich názorech. Učíte se od nich nejen o světě, ale i o sobě. Vlastně si vnitřně osvojujete jejich vnímání a berete ho za své. Takže když vás rodiče zanedbávají a ignorují, posílají vám zprávu, že na vás nezáleží. A protože nic jiného neznáte, uvěříte tomu. To je chvíle, kdy se vaše sebevědomí začne hroutit. Můžete mít pocit, že nejste pro nikoho dost dobří, nemáte se rádi a nestaráte se o sebe.
4. Snažíte se všem zavděčit
Děti, které vyrůstaly v emočně chladných rodinách, se často musely starat o pocity svých rodičů, místo aby se staraly o ty své. Musely si dávat pozor, aby rodiče nerozčílily nebo nerozesmutnily. Pokud jste se museli mít před rodiči na pozoru, možná jste se stali takzvanými „people pleasery“. Bojíte se odmítnutí nebo opuštění, neustále se trápíte tím, co si o vás ostatní myslí, a bojíte se říct „ne“, abyste nevypadali zle. Tohle chování se ale dřív nebo později podepíše na vašem psychickém zdraví. Můžete skončit ve vztazích, kde dáváte víc, než dostáváte, přepracovaní, protože cítíte příliš velkou zodpovědnost, nebo vyčerpaní ze snahy starat se o všechny ostatní.
5. Cítíte nevysvětlitelnou zášť vůči rodičům
Někdy rodiče nezanedbávají své děti záměrně. Možná se postarají o to, abyste měli střechu nad hlavou, jídlo na stole a možnost vzdělání. Dají vám všechno materiální, ale zapomenou, že potřebujete i lásku. A když vyrostete, můžete cítit nevysvětlitelný hněv nebo zášť vůči nim. Možná se jim vyhýbáte nebo je neradi navštěvujete. A pak jste zmatení, protože si nejste jistí, proč se tak cítíte – vždyť vás přece neošidili o základní lidské potřeby. Ale i když jste si emočního zanedbávání nevšimli, cítili jste ho. Věděli jste, že něco chybí, a cítíte to dodnes, i když to nedokážete vysvětlit.
Pokud jste se v některém z těchto signálů poznali, je důležité si uvědomit jednu věc: nikdy to nebyla vaše chyba! Nebyla vaše chyba, že jste byli zanedbáváni, a není vaše chyba, pokud teď cítíte následky. Nikdo si nezaslouží být ignorován, když to nejvíc potřebuje. A i když je to těžké, je možné se z toho dostat. Odborná pomoc vám může pomoct pochopit vaše potřeby a emoce, získat sebedůvěru a vzít si svůj život zpět.