Ten pocit zná snad každý. Jako by se člověk propadal do studny, kde se ozývá jen echo vlastních myšlenek. Všechno, co dřív dávalo smysl, najednou bledne. Ráno se vleče a večer přijde moc brzy. Pocit prázdnoty. Zní to pateticky, ale věřte mi, není to jen nějaká chvilková depka.
Hluboko uvnitř
Pocit prázdnoty není povrchní záležitost. Nejde ho zamaskovat novou kabelkou nebo víkendem na horách. Je to signál, že uvnitř něco chybí. Možná něco důležitého. A to „něco“ se nedaří jen tak nahradit.
Co se za ním skrývá?
Příčin může být celá řada. Od nevyřešených traumat z dětství, přes nezdravé vztahy, až po přepracovanost a vyhoření. Často jde o kombinaci více faktorů. Důležité je se zastavit a zkusit se na sebe podívat upřímně. Jako na starého kamaráda, který potřebuje pomoct.
Jak z toho ven?
Neexistuje univerzální recept, to dá rozum. Ale pár tipů, které můžou pomoct, tu je:
- Mluvte o tom. S někým blízkým, s terapeutem, prostě s kýmkoliv, komu věříte. Vypustit to ven je polovina úspěchu.
- Zkuste něco nového. Tanec, keramika, jazykový kurz. Cokoliv, co vás donutí vystoupit z komfortní zóny a zapojit mozek jinak.
- Věnujte se sami sobě. Bez výčitek. Dělejte to, co vás baví a co vám dělá radost. I kdyby to bylo jen ležení v posteli s knížkou a horkou čokoládou.
- Buďte k sobě laskaví. Netlačte na sebe. Dejte si čas. Změna nenastane přes noc.
Pamatujte, že pocit prázdnoty není konečná. Je to jen signál, že je čas něco změnit. A změna, jakkoliv se jí bojíme, může být začátek něčeho krásného.