Probudíte se… a už se vidíte, jak si dáváte ranní kávu, čtete noviny, prostě klasika. Jenže… probudíte se znova. A znova. A možná jste se vlastně ještě vůbec neprobudili. Znáte ten pocit? Ten moment, kdy si myslíte, že už jste vzhůru, ale něco je divně? Jako by realita tak úplně neseděla?
Labyrint snů: Kde končí bdění a začíná iluze
Falešné probuzení je zrádná věc. Ukazuje, jak křehké je naše vnímání světa. Jak snadno nás vlastní mozek dokáže napálit. Jednu chvíli jste přesvědčení, že žijete běžný den, a v tom se stane něco zvláštního, co všechno zpochybní. Jako když se vám zdá, že jdete do práce, ale ulice se najednou promění v pohádkový les.
Někdo s tím umí pracovat. Lucidní snění – schopnost uvědomit si, že sníte, a ovládat to. Zní to jako superhrdinská schopnost, že? Existují různé techniky, jak se to naučit, ale pozor na to. Hra s vlastním podvědomím nemusí být vždycky procházka růžovým sadem. Někdy je lepší nešťourat se v tom, co má zůstat skryté.
Dejte si pozor, co si přejete… snít
Falešná probuzení se stávají jak lucidním snílkům, tak těm, co sny jen tak pasivně prožívají. Ale ti, co si s realitou ve snu hrají, je zažívají častěji. Prý je to o sebeuvědomění. Čím víc si uvědomujete sami sebe v bdělém stavu, tím snáz se vám tohle stane i ve snu. Ale taky je to důvod, proč je tak těžké lucidně snít. Spousta lidí si prý ani neuvědomuje, že se jim to děje, a prostě jen dál dělají, co se jim zdá.
A co je zvláštní? Opakování. Mnoho lidí zažívá několik falešných probuzení za sebou. Pořád dokola dělají ty samé věci. Ráno, káva, noviny, a pak… zase. Jako by se mozek zasekl na jedné smyčce. A i když by to opakování mělo být varovným signálem, že něco není v pořádku, lidi si to uvědomí až po probuzení. A řeknou si něco jako „Sakra, to už se mi dneska zdálo, že jsem dělal snídani!“.
Proč se to děje? Příčina v nedohlednu
Nikdo vlastně neví, proč se nám to stává. Existují teorie, ale žádná není stoprocentní. Jedna z nich říká, že falešná probuzení přicházejí, když se na něco hodně těšíme nebo naopak bojíme. Když se blíží důležitá událost, mozek se na ni upne a promítá si, jak probíhá. A spící mozek se s tím vyrovnává po svém – tím, že to opakuje ve snu. Keith Hearne tvrdí, že si to můžeme vyvolat sami tím, že se na něco moc těšíme. Očekávání má v psychologii velkou sílu (vzpomínáte na placebo efekt?). Zatím je to nejsilnější teorie, ale pořád jen teorie. Chce to víc výzkumů.
Co myslíte vy? Proč se nám zdají falešná probuzení? Proč jsou tak strašidelně blízká realitě? Zamyslete se nad tím. Možná právě vy přijdete na klíč k labyrintu snů.