Prokletí geniality: 8 strastí, které znají jen vysoce inteligentní lidé

Inteligence. Slovo, které budí respekt, závist, ale i obavy. Co si pod ním vlastně představit? Někdo řekne, že je to schopnost řešit problémy, jiný, že rychlost myšlení. Ať už si pod tím představíte cokoliv, jedno je jasné: poznáte ji, když ji uvidíte. A co když jste tou inteligencí obdařeni vy sami? Není to vždycky procházka růžovým sadem.

Prokletí geniality: 8 strastí, které znají jen vysoce inteligentní lidé

Život s vysokým IQ se může zdát jako splněný sen. Vysoké akademické úspěchy, vůdčí pozice, průkopnické myšlení… Ale i tady platí, že všechno má svou cenu. Co tedy trápí ty, kteří mají hlavu plnou nápadů a myšlenek?

1. Nuda při small talku

Počasí, sport, sousedské drby… pro vysoce inteligentní lidi je to spíš ztráta času. Raději se ponoří do hlubokých diskuzí o vědě, politice, filozofii, umění. Místo povrchních témat hledají podněty pro myšlení a abstraktní úvahy. Small talk? To je jako mlátit prázdnou slámu.

2. Vážíte každé slovo

Moudří lidé dvakrát měří a jednou řežou. Promýšlejí své názory, berou v úvahu všechny úhly pohledu. Než něco řeknou, ujistí se, že to má hlavu a patu. Díky tomu jsou jejich postřehy hluboké a relevantní, ale pro okolí mohou působit mlčenlivě a odměřeně. Ticho zlato, ale ne vždycky.

3. Sociální neobratnost

Stereotyp o chytrých lidech jako o „nerdech“, co nezapadají, má zrnko pravdy. Studie ukazují, že lidé s vysokým IQ mívají nižší EQ, tedy emoční inteligenci. A ta je klíčová pro navazování vztahů a zvládání sociálních situací. Takže se nedivte, když se občas cítíte jako Alenka v říši divů.

4. Potíže s navazováním přátelství

Inteligence může být pro některé lidi zastrašující. Když mají pocit, že je někdo „moc chytrý“, těžko k němu najdou cestu. Vysoce inteligentní lidé se tak často cítí osaměle a mají pocit, že se musí „přetvařovat“, aby je ostatní přijali. Touží po společnosti sobě rovných, ale těch je jako šafránu.

5. Málo zábavy

Kvůli potížím s komunikací a navazováním vztahů nejsou vysoce inteligentní lidé zrovna společenské duše. Nechodí na večírky, nepouštějí se do spontánních dobrodružství. Soustředí se na studium a práci. Perfekcionismus a touha po úspěchu je ale můžou dohnat. Přepracování, nespokojenost, nízké sebevědomí… to jsou stinné stránky perfekcionismu.

6. Paralýza analýzou

Znáte to: „raději nic neudělám, než abych udělal chybu“? Vysoce inteligentní lidé se s tím potýkají často. Touží vždycky po správné odpovědi, po nejlepším řešení. Proto pečlivě zvažují pro a proti, až se nakonec nedokážou rozhodnout vůbec. Paradox, že?

7. Neustálá touha po stimulaci

Chcete se neustále učit, objevovat, rozvíjet. Jednoduché, každodenní úkoly vás nudí. Jakmile něco zvládnete, ztrácí to pro vás kouzlo. Pořád hledáte nové výzvy, nové podněty. Bez nich se dusíte.

8. Tlak na úspěch

S velkou inteligencí přicházejí velká očekávání. Všichni kolem vás si myslí, že musíte uspět. Cítíte se pod tlakem, abyste neustále dokazovali, jak jste chytří. To může podkopávat vaše sebevědomí a prohlubovat sklon k perfekcionismu a strach z neúspěchu.

Být chytrý není vždycky výhra. Občas se můžete cítit jako v pasti vlastní inteligence. Ostatní vás podle ní definují a nevidí, kdo doopravdy jste. To vede k pocitu osamělosti a odcizení.

  • Azuma, H., & Kashiwagi, K. (2007). Descriptors for an Intelligent Person. Japanese Psychological Research, 29 (1); 17-26.
  • Davidson, H. H. (2015). A Study on the Personality of Highly Intelligent Children. Journal of Developmental Psychology, 19 (8); 178-186.
  • Hany, E. A. (1996). How Leisure Activities Correspond to the Development of Creative Achievement: Insights From A Study of Highly Intelligent Individuals. High Ability Studies, 7 (1); 65-82.
  • Kanazawa, S. (2012). The Intelligence Paradox: Why the Intelligent Choice Isn’t Always the Smart One. New York: Wiley.
  • Getzels, J. W., & Jackson, P. W. (2011). Family Environment and Cognitive Styles: A Study on Highly Intelligent and Highly Creative Adolescents. American Sociological Review, 6 (15); 351-359.
  • Diskuze