Všichni jsme si tím prošli. Od batolete, které se učí chodit, až po puberťáka, kterému se svět zdá jako jedno velké drama. A kdo u toho byl? No přece rodiče. Nebo ti, co nás vychovávali. Ale jak moc se do toho zapojili, to už je jiná kapitola. Určitě znáte někoho, kdo si stěžuje, že v pátek večer musí být doma v osm, nebo že celá rodina slaví každou jedničku ve škole. Možná si říkáte, proč jsou takoví upjatí… Odpověď se možná skrývá ve výchovném stylu.
Rodiče a vy: Jak výchova formuje vaši osobnost?
Diana Baumrind kdysi přišla s teorií, že existují různé styly výchovy. A víte co? Hodně na tom sedí. Někdy to máme pocit, jako by na nás rodiče zkoušeli nějaký experiment! Ale i když se nám to zrovna nelíbí, má to na nás obrovský vliv.
Autoritativní výchova: Zlatá střední cesta?
Říká se, že je to ten nejlepší způsob. Rodiče nám dávají prostor, abychom se realizovali, ale zároveň nastavují pravidla. Třeba: přijdeš z tréninku, jsi úplně vyřízený a chceš si dát šlofíka. Jenže víš, že jsi slíbil dodělat prádlo. Ale nakonec si stejně jdeš lehnout, protože víš, že to rodiče pochopí. Prostě pohoda, ne?
A víte, co je na tom nejlepší? Můžete si s rodiči otevřeně povídat, svěřovat se jim. Berou vaše přání vážně. Samozřejmě, neznamená to, že si můžete dělat, co chcete. Pořád musíte plnit svoje povinnosti a dodržovat pravidla. Ale aspoň máte pocit, že vás berou jako rovnocenného partnera. A vědci z Michiganu tvrdí, že taková výchova zvyšuje sebevědomí. No, něco na tom bude!
Autoritářská výchova: Když se z rodiče stane diktátor
Představte si autoritativní výchovu, ale bez té chápavé složky. Co vám zbyde? Někdo, kdo se chová jako diktátor. Žádná pravidla, jen zákazy a příkazy. A když se něco nelíbí, hned následuje trest. Žádné vysvětlování, žádné diskuze. Zase ten trénink: přijdeš domů zničený, ale i kdyby ses měl rozkrájet, musíš dodělat to prádlo. Jinak tě čeká peklo.
Pro autoritářské rodiče je nejdůležitější disciplína. Jak říkají v Michiganu: „Protože jsem to řekl!“ S takovými rodiči se prostě nedá diskutovat, i kdyby ses stavěl na hlavu. Proto se jim říká „přísní rodiče“. A co to s námi udělá? Dost často to vede k problémům se sebevědomím. Místo abychom dělali to, co chceme my, snažíme se zavděčit ostatním, abychom se vyhnuli kritice. Nic moc, co?
Zanedbávající výchova: Když je vám to jedno…
Tohle je prý nejhorší varianta. Rodiče se o vás vůbec nezajímají. Je jim jedno, co děláte, jak žijete. Důvodů může být spousta: jsou moc zaneprázdnění sami sebou, nebo s vámi prostě nemají žádný vztah. Zase ten trénink: přijdeš domů a nikdo se nezeptá, jestli jsi dodělal prádlo, nebo jak se ti dařilo. Takoví rodiče jsou podle odborníků nebezpeční. Cítíte se osamělí a máte pocit, že si nikdy nevytvoříte zdravé vztahy.
Permisivní výchova: Volnost, nade vše!
Rodiče, kteří se snaží být za každou cenu „cool“. Často jsou to děti autoritářských rodičů, které si chtějí vynahradit to, co jim v dětství chybělo. Dovolí vám všechno: chodit domů, kdy chcete, flákat se, jak se vám zachce. Zní to super, ale má to háček: nemáte žádnou strukturu, chybí vám disciplína. Opět trénink: přijdeš domů a ani tě nenapadne, že bys měl dodělat to prádlo. A nikdo tě k tomu nenutí. Vlastně nemáš žádné povinnosti, protože všechno za tebe udělají rodiče.
Je to jako jíst čokoládový dort k snídani každý den. Bez hranic je těžké naučit se sebekázni. Často pak zpochybňujete autority, chováte se bezohledně k ostatním. Láska a podpora jsou fajn, ale musí jít ruku v ruce s pravidly. Jinak se může stát, že budete očekávat, že vám spadne pečené kuře do pusy, aniž byste se o to sami zasloužili.
Důležité: Pokud jste nevyrůstali v rodině s autoritativní výchovou, nezoufejte! Nejsou sami. Studie ukazují, že v některých případech může být autoritářská výchova v nebezpečných čtvrtích dokonce prospěšná.
Máte další otázky? Hledejte na internetu, je tam toho spousta!