Už jste se někdy na samotu podívali z té lepší stránky? Asi málokdo, co? Slovo „samota“ zní pro většinu z nás spíš jako něco nepříjemného, možná až strašidelného. Automaticky si ji spojujeme s opuštěností, izolací a neschopností se s kýmkoli sblížit. Samota má zkrátka takovou nálepku, že ji vnímáme jako něco, čemu se chceme za každou cenu vyhnout.
Samota jako nutné zlo, nebo skrytý dar?
Ale ruku na srdce, uvědomujeme si, že samota může být v životě i ku prospěchu? Ať už jsme sebevíc společenští, oblíbení a přátelští, dřív nebo později nás samota stejně dostihne. Je to taková nevyhnutelná etapa.
Ale jak se na ni vlastně dívat?
Prvním krokem je pochopit, co samota vlastně je. A pozor, není to totéž co být sám. Někdy si samotu volíme dobrovolně, protože nám dává pocit uspokojení, klidu a pohody. Třeba spisovatelé nebo umělci v samotě nacházejí inspiraci a kreativitu. Samota ale není vždycky volba. Člověk se může cítit osaměle i v davu, a naopak, může si samotu užívat a být šťastný. Záleží na osobnosti.
Samota je hluboký pocit izolace, kdy člověk cítí, že nemá s kým promluvit, komu se svěřit, kdo by ho vyslechl. Ten „někdo“ nám dává pocit, že nám na někom záleží, že jsme propojeni, ať už mentálně, sociálně nebo psychologicky. Samotu může způsobit stěhování do nového města, odloučení od rodiny a přátel, konec vztahu, nebo i fyzická nemoc. A taková „situační samota“ může vést k depresi a pocitům beznaděje. Naštěstí se z ní většina lidí dokáže dostat a znovu si vybudovat uspokojivý společenský život. Ale někdy se člověk z téhle situace nedokáže vymanit a čelí dlouhému období osamění.
Když samota léčí…
Psycholog Rokach (2004) tvrdí, že samota může člověka donutit zpomalit a zamyslet se nad sebou. Může vést k sebereflexi a prohloubení sebepoznání. A právě proto může být samota vlastně pozitivní. Říká se, že americký spisovatel Thomas Wolfe napsal svá nejlepší díla (např. „O čase a řece“ nebo „Look Homeward, Angel“), když se topil v moři samoty. Jasně, ne každý se díky samotě stane slavným spisovatelem, ale může nám pomoct nasměrovat život k lepšímu, protože nám dává prostor k sebereflexi, posiluje naši individualitu a kreativitu.
Tak co myslíte? Dá se samota proměnit v něco dobrého?