Všichni jsme originály, a to je na lidech to nejlepší. Někdo umí vykouzlit úžasné jídlo, jiný uběhne maraton a další třeba vynalezne úplně novou technologii. Každý máme silné stránky, a proto nikdo nemůže být dokonalý ve všem. A pak jsou tu ti z nás, kterým byly dány jiné dary než komunikace s ostatními. A to je naprosto v pořádku. Možná nám konverzace a sociální signály nepřijdou tak přirozené, ale lidé, kteří se cítí trochu „mimo“, často vynikají v jiných oblastech. Koneckonců, kdo řekl, že být „mimo“ je špatné?
Jasně, komunikace občas může být oříšek. Každý od ní očekává něco jiného, a tak je někdy těžké se zorientovat i v těch nejběžnějších situacích. Naštěstí, pokud se cítíte tak trochu „mimo“, nejste sami. Tady je sedm znamení, která vám budou povědomá, pokud se taky řadíte mezi ty nemotorné kreatury.
Sedm znamení, že jste spřízněná duše všech nemotorných kreatur
1. Raději necháte telefon vyzvánět, než abyste ho zvedli
Pro lidi, kteří se necítí v sociálních situacích zrovna jako ryby ve vodě, je máloco horší než telefonát. Zvlášť, když nevíte, kdo volá. Nikdy nevíte, co čekat. Může se stát cokoliv! Někdy ze sebe vysoukáte jen nejisté „haló“, nebo nevíte, kdy máte mluvit vy. Ale zvládli jste to už tolikrát, zvládnete i tenhle hovor. Hlavu vzhůru!
2. Být „mimo“ není to samé jako mít úzkost
I když nepříjemné situace můžou vyvolat nervozitu nebo rozpaky, není to totéž, jako trpět sociální úzkostí. King University vysvětluje rozdíl mezi „sociální nemotorností“ a sociální úzkostí takto: „Zatímco sociální nemotornost může popisovat alternativní způsob života, sociální úzkost je definovaný zdravotní problém, který může způsobit vážné sociální problémy.“ Sociální úzkostná porucha se často projevuje i fyzickými příznaky, jako je červenání nebo bušení srdce. „Nemotornost“ naproti tomu jen popisuje způsob interakce. Je naprosto možné cítit se „mimo“, aniž byste se cítili úzkostlivě – zvlášť, když si uvědomíte, že být „mimo“ nemusí být nutně negativní, je to jen jiné. Takže vzhůru do světa a ukažte všem, jak se „nemotornost“ dělá!
3. Vaše pokusy o humor ne vždy vyjdou
Pokud jste jako většina lidí, kteří se v sociálních situacích necítí úplně jistě, možná se snažíte odkoukat humor od ostatních. Ale ne vždy to jde podle plánu. Humor je těžké zvládnout, i pro ty, kteří se v kolektivu cítí dobře. Číst publikum vyžaduje intuici, kterou nemá každý, a správně načasovat vtip vyžaduje ještě víc dovedností a trochu štěstí. Nebojte se, když se vám hned nedostane smíchu; i tady platí, že praxe dělá mistra!
4. Neúmyslné skákání do řeči se prostě stává
Ať už se cítíte „mimo“ nebo ne, asi znáte ten nepříjemný pocit, když někomu skočíte do řeči. Samozřejmě to nikdy neděláte schválně, ale slova prostě někdy vypadnou! Možná jste nadšení z tématu a chcete se zapojit, nebo se bojíte, že zapomenete, co chcete říct. Jen se snažte dávat pozor, když se vám to stane, ale nebičujte se za to. Jsou to jen malé chybičky v komunikaci – pokračujte dál!
5. Možná vám unikají sociální signály, ale vidíte věci, které ostatní nevidí
Ve své knize „Awkward: The Science of Why We’re Socially Awkward and Why That’s Awesome“ z roku 2017 autor a profesor psychologie Ty Tashiro vysvětluje, jak sociální nemotornost může vést k úžasným rozdílům mezi lidmi. Jak uvádí Inc.com, lidé, kteří se v sociálních situacích cítí dobře, se obvykle zaměřují na střed dění, zatímco ti, kteří se cítí „mimo“, se dívají spíš z boku. Kvůli tomu jim sice můžou uniknout některé detaily, ale zároveň si všímají věcí, které ostatní nevidí.
6. Oční kontakt se může rychle stát nepříjemným
Stejně jako jakýkoliv jiný typ interakce, i oční kontakt vnímá každý jinak. Pro někoho to může být znak respektu, pro jiného to může být vnímáno jako hrozba. Jedna studie zjistila, že u lidí s autismem dochází při očním kontaktu k aktivaci subkortikální oblasti mozku, což může vysvětlovat, proč je pro ně pohled do očí nepříjemný. I když nemáte autismus, tenhle pocit vám může být známý. Už jen vědomí, že se na vás někdo dívá, může být velmi nepříjemné.
7. Nejste si jistí, jak reagovat
Součástí sociální nemotornosti je i boj s hledáním té správné věci, kterou říct. Zvlášť, když jde o citlivá témata, jako je politika nebo zdraví. Víte, že musíte být opatrní, abyste sdělili tu správnou zprávu, ale jestli vám váš mozek dovolí zpomalit a najít ta správná slova, to je jiná otázka! A pokud vám hlava neběží na plné obrátky, může být úplně prázdná. Jak frustrující! I nemotornost ale pramení z dobrých úmyslů, a ty se nakonec projeví, pokud si dáte šanci.
Zdroje:
- King University
- Inc.com
- Awkward: The Science of Why We’re Socially Awkward and Why That’s Awesome by Ty Tashiro