Znám to. Ten pocit, když se snažíš tvářit, že posloucháš přednášku, ale ve skutečnosti se ti v hlavě odehrává úplně jiný film. Studijní léta, ta „nejlepší léta života“? Pro mnohé spíš boj o přežití. A tichý bojovník sedí v každé lavici.
Skryté bitvy v lavici: 7 myšlenek, které zná každý student s úzkostí
Nejsi sám. Ani zdaleka. A tenhle článek je pro tebe – a pro mě, protože jsem tam byl taky. Připrav se, tohle bude reálné.
1. Jsem vůbec ve správné místnosti?
Paranoia level expert. Ten pocit, že jsi omylem vlezl na jadernou fyziku, zatímco máš být na úvodu do literatury. Kontroluju rozvrh snad stokrát denně. V mobilu, napsaný na ruce, vytetovaný do mozku. Přeháním? Možná. Ale co kdybych fakt vlezl někam, kam nemám? Radši být za blázna než za idiota, že jo.
2. Hlavně ať mě nevyvolá!
Už jen ta představa, že musím mluvit před lidmi, mě paralyzuje. Nejhorší je, když na tebe profesor z ničeho nic ukáže prstem. Mám štěstí, že někteří učitelé jsou v pohodě a dají se s nimi domluvit. Ne vždycky se musíš hlásit. Někdy stačí jen chodit na hodiny a dělat úkoly. Je to boj, ale bojuju ho. A to se počítá.
3. Tady je moc lidí!
Velká škola, velký problém. Cesta na přednášku je často horší než samotná přednáška. Davy studentů, exkurze, narvané chodby. Mám tajný trik – sedím vepředu. Nemusím vidět ty ostatní a kdyby něco, můžu rychle zmizet. Ale stejně… brrr.
4. Co když jsem něco zapomněl?
Neustále se mi honí hlavou, jestli mám s sebou všechno. Sešity, skripta, pero, kalkulačku, svačinu, klíče… Asi to moc prožívám, protože si to většinou kontroluju několikrát, ale ta nejistota mě dokáže zničit. Proto mám seznam. Všechno si píšu a kontroluju. Ráno, večer, před odchodem. Možná jsem magor, ale funguje to.
5. Skupinová práce? To snad ne!
Upřímně? Sám sobě někdy nevěřím, natož abych svěřil své známky do rukou cizích lidí. Vždycky skončím tak, že dělám všechno sám, protože mám strach, že to ostatní zkazí. Snažím se vybírat menší skupiny a doufám, že to nějak přežiju. Držte mi palce.
6. Nemůžu se soustředit!
Úzkost je mrcha. Neustálý tok myšlenek, nervozita, nálady jako na horské dráze. Jak se mám proboha soustředit? Zkoušel jsem fidget spinner, ale to mě spíš rozptyluje. Asi budu muset najít něco jiného. A hlavně si přestat vyčítat, že se mi nedaří držet pozornost. Je to proces.
7. Co si o mně myslí?
Jasně, tenhle bod nemůže chybět. Myslí si, že jsem divný? Že jsem hloupý? Že vypadám jako idiot? Stop! Musím se soustředit na sebe. Co si myslí ostatní, je jejich problém. A já se snažím na sobě pracovat a být lepší. A to je to hlavní.
Tak co, poznal ses v tom? Věřím, že jo. Pamatuj, nejsi v tom sám. A i když je to někdy fakt těžký, zvládneš to. Dýchej. A ber to den po dni.