Všichni toužíme po vztazích. Utvářejí náš život, definují, jak vnímáme svět a jak do něj vstupujeme. S každým vztahem se pojí zážitky a vzpomínky. Ale někdy… někdy nás vztahy zraňují. Zůstávají po nich jizvy. Ať chceme nebo ne, tyhle jizvy ovlivňují každý nový vztah, který se snažíme budovat.
Skryté stopy minulosti: 6 signálů, které napoví, že někdo trpěl týráním
Někdy jsou tyhle stopy nenápadné, zamaskované. Ale když se na ně podíváme zblízka, odhalí bolestivou pravdu. Dnes se podíváme na 6 signálů, které můžou napovědět, že někdo zažil týrání.
1. Pocit nedostatečnosti: „Nikdy nejsem dost dobrá/ý“
Máte pocit, že nikdy nejste dost dobří? I když se snažíte sebevíc, v hloubi duše cítíte, že vám něco chybí? Tohle je jeden z častých signálů, že někdo v minulosti zažil týrání. Ať už bylo emoční, verbální nebo fyzické. V týrajícím vztahu totiž agresor zasévá do mysli oběti lživé myšlenky, které zkreslují její sebeobraz a ničí sebevědomí. Nejde ani tak o to, co říká, ale kdo to říká a jak to říká.
2. Nízké sebevědomí: Sklíčenost a beznaděj
S pocitem nedostatečnosti ruku v ruce jde nízké sebevědomí. Projevuje se pesimismem, podrážděností, nedostatkem motivace a problémy s komunikací. Nízké sebevědomí, to je jako začarovaný kruh. Výzkumy ukazují, že vede k depresím a dalším negativním stavům. Naštěstí, sebevědomí se dá budovat! Cvičení, změna negativních myšlenek a mindfulness (všímavost) vám můžou pomoct ho posílit.
3. Kompletní posttraumatická stresová porucha (C-PTSD): Když trauma ovládne život
Týrání zanechává trauma. A trauma se může vyvinout v posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD). PTSD nemusí mít jen váleční veteráni. Může se objevit i u lidí, kteří zažili týrání. Pokud se jedná o dlouhodobé a opakované týrání, může se vyvinout komplexní PTSD (C-PTSD). Projevuje se vtíravými vzpomínkami, sny a flashbacky, vyhýbáním se situacím, které připomínají trauma, a fyzickými příznaky jako nespavost, podrážděnost a hypervigilance (zvýšená ostražitost). A co hůř, C-PTSD se často vyskytuje společně s depresemi, úzkostmi a hraniční poruchou osobnosti. Může vést i ke kognitivním zkreslením, jako je katastrofizování a černobílé myšlení.
4. Kognitivní disonance: Život v rozporu
Zažíváte pocity zmatení a nedůvěry ve vlastní vnímání reality? Možná trpíte kognitivní disonancí. Ta se často objevuje u obětí narcistického zneužívání nebo v toxických vztazích. Jde o stav, kdy člověk současně zastává dvě protichůdné přesvědčení nebo myšlenky. Například: agresor tvrdí, že miluje svou oběť, ale zároveň ji verbálně napadá. To v oběti vyvolává vnitřní zmatek a nedůvěru v ostatní.
5. Emoční otupělost: Když necítíte nic
Už jste někdy zažili ten pocit prázdnoty? Jakoby vás nic nedokázalo rozesmát, rozplakat… prostě nic? Emoční otupělost je obranný mechanismus, který se spouští při vysoké míře stresu. Mozek se snaží odpojit od negativních zážitků. V DSM-5 (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch) je klasifikována jako depersonalizační/derealizační porucha (DD).
6. Neustálé omlouvání: „Promiň, já za to můžu“
Omlouváte se i za věci, za které nemůžete? I to může být stopa minulého týrání. Tahle potřeba neustále se omlouvat pramení z pocitů nedostatečnosti, bezcennosti a viny. Je důležité si uvědomit, že vaše potřeby jsou důležité. Snažte se nahradit negativní myšlenky pozitivními a nebojte se vyhledat odbornou pomoc.
Minulost nás definuje, ale nemusí určovat naši budoucnost. S vůlí a touhou se můžeme uzdravit a posunout dál. Pokud znáte někoho, kdo zažil týrání, buďte mu oporou na jeho cestě k uzdravení. Ale nezapomeňte, že nejste zodpovědní za jeho uzdravení. Povzbuďte ho, ať vyhledá odbornou pomoc, buduje si komunitu lidí, kteří ho podpoří, a buďte k němu laskaví.