Ztratit někoho blízkého… to dokáže zatřást celým světem. Najednou se musíme naučit žít bez člověka, který byl pevnou součástí našeho života. Ten proces adaptace, vyrovnávání se se změnami po ztrátě, tomu se říká truchlení. A je to sakra těžká zkouška.
Možná jste to už zažili sami. Beznaděj, pocit, že to není pravda, úzkost, bolest, vztek, emoční otupělost… a někdy i fyzická bolest. Ale víte co? Truchlení má spoustu podob. A ne vždycky musí jít o smrt někoho blízkého. Kolikrát nás bolí rozchod s první láskou víc, než by se na první pohled zdálo? A kdo z nás se nesetkal s tím pocitem, když jsme si uvědomili, že už nejsme děti? Lidé vám říkají, že to přeháníte, že reagujete, „jako by někdo umřel“. Ale víte co? Psychologicky je vaše reakce naprosto normální.
Proč bychom měli brát vážně všechny druhy ztrát
Protože ztráty přicházejí v různých podobách a velikostech. A každá ztráta, která nám změní život, s sebou nese i truchlení. Vyrovnat se se ztrátou, na které nám záleží, chce čas a aktivní vnitřní práci. Ale nebojte se, nepanikařte! Jen malá část truchlení se stane patologickou a zanechá v nás nezahojenou ránu. Pokud se cítíte „zaseknutí“ i po dvou letech od ztráty, možná je na čase se obrátit na odborníka.
V tomhle článku jsme se zaměřili na pět nejčastějších typů ztrát, se kterými se v dnešní době potýkáme. Uvědomit si, že se s nimi musíme vyrovnat, je klíčové. Jen tak si uvědomíme, že i jiné druhy truchlení si zaslouží pozornost a pochopení. A zlepšíme podmínky, za kterých tímhle procesem procházíme. Jinak se může stát, že budeme truchlit „v tichosti“, protože společnost naše truchlení neuznává. A to může vést k problémům.
Smutek má mnoho podob: 5 ztrát, které bolí víc, než si myslíte
1. Ztráta domova a kořenů
Stěhování, ať už do jiného města nebo do ciziny, přináší obrovské změny. Spoustu dobrého, ale i špatného. Musíte si zvyknout na nové prostředí, prozkoumat výhody a nevýhody a naučit se je integrovat do svého života. Smířit se s tím, že to, co jste nechali za sebou, už se nevrátí. To chce sakra velkou psychickou sílu. Ztrácíte dům, rodné město, kulturu, jazyk, rodinu, přátele… a to bolí.
2. Ztráta identity
Identita je to nejcennější, co máme. Trvá roky, než ji utváříme a objevíme. A když si myslíme, že už jsme sami sebou, bráníme se změnám, které by ji mohly zpochybnit. Proto každá situace, která nám vezme kus naší identity, může vyvolat truchlení. Třeba syndrom prázdného hnízda, kdy se matka musí vyrovnat s odchodem dětí z domova. Nebo neplodnost u člověka, který toužil po rodině.
3. Ztráta s dospíváním
S tím souvisí i evoluční truchlení. Jde o to, jak se vyrovnáváme se změnami, které se dějí s naším tělem a s tím, jak vnímáme sami sebe. Každá etapa života má své milníky, které musíme překonat. A pro někoho je to sakra těžké. Ztráta dětské nevinnosti, mladistvé krásy, smíření se s novým tělem během puberty… to všechno jsou ztráty, se kterými se musíme vyrovnat.
4. Ztráta schopností a dovedností
Ať už je to kvůli stárnutí, nehodě nebo nemoci, ztráta schopností a dovedností s sebou nese těžké truchlení. Tahle ztráta ovlivňuje základní oblasti života: zdraví, sociální kontakty, pohyblivost. Následky operace, získané postižení, demence… to všechno jsou příklady, se kterými se lidé musejí vyrovnat.
5. Ztráta vztahu
A v neposlední řadě, konec důležitého vztahu, který nezpůsobila smrt (rozvod, zmizení, hádka), může vyvolat truchlení. Postupem času si zvyknete na nový režim, ve kterém už ten druhý nehraje roli, nebo jeho role se změnila. Emoční podpora od blízkých vám pomůže se s tím lépe vyrovnat.
Ztráta je zkrátka nevyhnutelnou součástí života. Někdy s sebou přinese změnu k lepšímu, jindy nám zkomplikuje cestu. Ať už je to jak chce, pamatujte si: pokud má ztráta na vás velký dopad, na tom záleží. Vaše pocity jsou oprávněné. Nejlepší, co můžeme udělat, je uvědomit si příčiny a následky truchlení, abychom se s ním dokázali co nejlépe vyrovnat a pomohli i ostatním.
Zaujalo vás to? Přečtěte si i naše články o tom, jak se vyrovnat se smrtí domácího mazlíčka a o pěti fázích truchlení.
Zdroje:
Arizmendi, B. J., & O’Connor, M. (2015). What is “normal” in grief? Australian Critical Care, 28(2), 58-62. doi:10.1016/j.aucc.2015.01.005
Doka, K. J. (1989). Disenfranchised grief: Recognizing hidden sorrow. New York: Lexington Books.
Picard, I. T. (2016). Migratory grief? Psychologist, 29(12), 889-889.