Mám to taky tak. Občas se cítím ztracená v tom, co vlastně chci. Pořád přemýšlím, jestli jdu správnou cestou a jestli ty cíle, co si dávám, jsou opravdu moje. Ale víte co? Je to vlastně v pořádku. Měníme se, a s tím se mění i to, co chceme.
Tajné triky, jak si splnit sny a stát se tou nejlepší verzí sebe sama
Ale zase, nechci jen tak bezhlavě plout životem. Myslím, že je důležité se na chvíli zastavit a zamyslet se, kam vlastně směřujeme. Jak se stát tou osobou, kterou chceme být. Každý to má jinak. Někdo potřebuje mít všechno do detailu naplánované, jinému stačí pár poznámek. Ale pár věcí se mi osvědčilo.
1. Cíle, cíle, cíle… ale s rozumem
Když si dávám cíle, snažím se je rozdělit do různých kategorií – zdraví, mysl, duše… A pak je ještě rozliším podle času – krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Funguje mi to tak, že začnu tím, kde se vidím třeba za pět let. Třeba chci být právnička. Ok, a co pro to musím udělat? Za půl roku chci mít přečtených x knih, přihlášek na x škol a odstudovaných x hodin. A jak toho dosáhnu? No, když přečtu x knih týdně… Už to chápete, ne?
Snažím se, aby ty cíle byly konkrétní, ne jen takové mlhavé představy. U těch dlouhodobých je to sice těžší, ale pomáhá to pak sledovat, jestli se někam posouvám. Ten dlouhodobý cíl je taková moje Severka. A když si ho rozdělím na menší kroky, je to hned jednodušší.
2. Revize je klíčová
Je důležité se občas zastavit a podívat se, jestli ty cíle, co mám, jsou ještě relevantní. Možná už nechci to, co jsem chtěla před dvěma měsíci. A to je naprosto v pořádku! Ale pozor, ať to není jen výmluva, proč to vzdát. Pořádně se zamyslete, co cítíte, co chcete. Věřte si. Směřují ty cíle ještě tam, kam chci? Potřebuju je změnit? Nebo jsem si jen uvědomila, že chci něco úplně jiného? Zkuste si psát deník. Upravte si ty cíle tak, aby vám seděly. Je v pořádku je změnit, ale někdy je potřeba vydržet. Je to těžké poznat. Možná jen procházíte těžším obdobím. Vůle není nekonečná.
3. Odměňte se!
Když se mi něco povede (vždyť mám ty konkrétní cíle, pamatujete?!), tak se odměním. Ale ne tak, že se zaseknu a všechno zkazím. Udělám něco, co mi připomene, že se mi daří. I ty odměny si plánuju dopředu. Třeba, dlouhodobě se snažím zdravě jíst a cvičit. A jako odměnu jsem si řekla, že si na Halloween můžu koupit jakýkoli kostým. Líbí se mi to, protože to souvisí s tím mým dlouhodobým cílem a mám něco, na co se můžu těšit. Někdy se mi nechce po práci cvičit, ale pak si vzpomenu, jak se budu cítit za pár měsíců. Možná si nakonec stejně nezacvičím, ale dám si místo chipsů jablko.
Nemusí to být nic extra. I malá odměna funguje. Když se vám daří, tak je důležité to ocenit a užít si to.
4. Klid, to dáš!
Je to v pořádku. Nejsme definováni svými cíli. Jsou to jen nástroje, které nám pomáhají stát se lepšími lidmi. Dávají nám směr a pomáhají nám sledovat, jestli se někam posouváme. Ale když se nám něco nepovede, tak se svět nezboří. Podívejte se, co jste už dokázali. Jste dál než na začátku? Co se stalo? Chcete to ještě vůbec? Celý tenhle proces je o tom, abychom se zlepšili. Cíle pomáhají proti depresi. Je fajn něco dokázat. Je super udělat něco, co jsme dřív nedokázali. Kdyby to bylo jednoduché, tak by to nemělo cenu.
Nenechte se těmi cíli zahltit. Mají vám pomáhat. Když se z nich stane zákon, který vám ničí život, tak je čas se zastavit. Nemá cenu se vyčerpat. Zpomalte a odpočiňte si. Buďte pozitivní a snažte se být tou nejlepší verzí sebe sama.