Život občas píše příběhy, které se nám vryjí pod kůži. Příběhy, které nás pronásledují, ať chceme nebo ne. Možná si říkáte, že jste silní, že zvládnete všechno. Ale trauma si nevybírá. Může se skrývat pod povrchem a ovlivňovat váš život, aniž byste si to plně uvědomovali.
Tichý boj: 7 signálů, že možná trpíte PTSD
Posttraumatická stresová porucha (PTSD) je stav, který se může objevit po prožití traumatické události. A nemusí to být jen jedna velká tragédie. Někdy stačí i série menších, nahromaděných zážitků. Auto nehoda, násilí, zneužívání, přírodní katastrofa… cokoli, co vás hluboce zasáhlo. Víte, ono se říká, že co tě nezabije, to tě posílí, ale někdy to prostě nechá jizvy. A ty jizvy je třeba léčit.
1. Vrací se vám vzpomínky, i když nechcete
Představte si, že jdete po ulici a uslyšíte petardu. Místo radosti z blížícího se Silvestra vás to katapultuje zpět do války, kterou jste zažili. Srdce vám buší, nemůžete dýchat, jste zpět tam, kde jste byli v ohrožení. Není to jen vzpomínka, je to prožívání znovu a znovu. Flashbacky, noční můry, vtíravé myšlenky… to všechno jsou způsoby, jak se trauma hlásí o slovo.
Tyto vzpomínky nejsou náhodné. Mají svůj smysl. Jsou to takové „výstražné kontrolky“, které se rozsvítí, když se blíží něco, co vám připomíná traumatickou událost. Vaše tělo se snaží vás chránit, i když už nebezpečí dávno pominulo.
2. Zažíváte disociaci – jste „mimo“
Disociace je takový únik z reality. Jako byste se dívali na film o svém životě, ale nebyli jeho součástí. Depersonalizace – necítíte se ve svém těle, jako byste se viděli zvenku. Derealizace – svět kolem vás se zdá být cizí, nereálný, jako byste se dívali přes závoj. Známá situace? Je to složité, ale dá se s tím pracovat.
Malé děti to prožívají trochu jinak. Mohou upadat do tranzu, ztrácet pozornost, zírat do prázdna, zapomínat, co dělaly před chvílí.
3. Vyhýbáte se všemu, co vám připomíná trauma
Možná jste zdravotní sestra, která zažila hrůzy na covidovém oddělení. Viděli jste umírat lidi, vaše kolegy to semlelo. Teď se bojíte jít do práce, vyhýbáte se zprávám, cítíte paniku, když slyšíte slovo „COVID“. Snažíte se chránit, ale tím se vám život zužuje.
Traumatizovaní lidé se vyhýbají místům, lidem, rozhovorům, aktivitám, které jim připomínají trauma. Může to být i něco tak specifického, jako vůně čisticího prostředku, pokud vás znásilnili v čistírně. Důležité je uvědomit si, co přesně vás spouští a proč.
4. Blokujete myšlenky a pocity
Stalo se vám něco hrozného a vy se snažíte na to nemyslet. Potlačujete emoce, nechcete o tom mluvit. Je to pochopitelné, ale z dlouhodobého hlediska to nefunguje. Emoce se stejně někde projeví, třeba v podobě úzkosti, deprese nebo výbuchů hněvu.
Tohle „odstrkování“ emocí může paradoxně zhoršit příznaky PTSD. Je to začarovaný kruh.
5. Vnímáte svět negativně
Možná máte pocit, že jste „rozbití“, že si nezasloužíte lásku, že všichni muži jsou stejní, že svět je zlé místo. Tyto negativní myšlenky a přesvědčení jsou častým projevem PTSD. Trauma dokáže zkreslit vnímání reality.
Cítíte se odtržení od ostatních, ztrácíte zájem o věci, které vás dříve bavily, nemůžete prožívat radost. Převažují negativní emoce jako hanba, vztek nebo strach.
6. Jste neustále „v pohotovosti“
Jste podráždění, snadno se rozzuříte, chováte se riskantně, jste neustále ve střehu, leknete se každého šramotu, máte problémy se soustředěním a spánkem. Trauma vás zanechalo v režimu „bojuj, uteč nebo zamrzni“.
7. PTSD vám komplikuje život
Máte problémy v práci, ve vztazích, ve škole. Izolujete se od ostatních, máte fobie. Kvalita vašeho života se zhoršuje. Ale to neznamená, že to tak musí zůstat navždy.
Mnoho lidí se z PTSD zotaví, ať už spontánně, nebo s pomocí terapie. Je to jako s fyzickou nemocí. Hledáte lékaře, hledáte léčbu, dokud nenajdete to, co vám vyhovuje. Stejný přístup byste měli mít i k PTSD.
Nenechte se tímhle tichým bojem pohltit. Existuje pomoc, existuje naděje.
Zdroje:
Boden, M.T., Westermann, S., McRae, K., et al. (2013). Emotion regulation and posttraumatic stress disorder: a prospective investigation. 32(3):296-314. doi:10.1521/jscp.2013.32.3.296
Davidson, J.R., Weisler, R.H., Butterfield, M.I., et al. (2003). Mirtazapine vs. placebo in posttraumatic stress disorder: a pilot trial. Biol Psychiatry. 53:188–191.
Ehlers, A., Hackmann, A., & Michael, T. (2004, July). Intrusive re-experiencing in post-traumatic stress disorder: phenomenology, theory, and therapy. Memory. 12(4),403-15.
Michael, T., Ehlers, A., Halligan, S.L., Clark, D.M. (2005, May). Unwanted memories of assault: what intrusion characteristics are associated with PTSD? Behav Res Ther. 43(5), 613-28.