Víte, občas se tak zamyslím nad tím, jak se všechno kolem nás vyvíjí. Technologie, móda, názory… a pak si uvědomím, že i to, jak píšeme, má svůj vlastní život. Že i to dětské patlání s tužkou, než se z něj stane čitelné písmo, je vlastně neskutečná cesta. A co teprve, když se na to podíváme z pohledu psychologie? Fascinující, co všechno se dá z písma vyčíst!
Úvod do dětské grafognostiky: Vývoj dětského písma a jeho psychologický význam
Když jsem poprvé slyšela o grafognostice, přiznám se, trochu jsem se pousmála. Znělo to jako něco strašně odborného a komplikovaného. Ale pak jsem se do toho ponořila a zjistila jsem, že to je vlastně docela “easy peasy lemon squeezy”, jak by řekl můj synovec. Grafognostika zkoumá, jak se vyvíjí psaní a kreslení u dětí a co to vypovídá o jejich psychickém stavu. Zkrátka, písmo jako zrcadlo duše, tentokrát dětské.
První krůčky na papíře: Předškolní krasopis
Pamatuje si ještě někdo na ty první čmáranice? Na ty pokusy o sluníčko, které vypadalo spíš jako rozteklá pizza? V předškolním věku jde hlavně o to, aby si děti osvojily základní motorické dovednosti. Držet tužku, koordinovat oko a ruku, prostě se s tím “vercajkem” sžít. A i když to na první pohled vypadá jako chaos, má to svůj řád. Tedy, většinou. Někdy je to prostě jen chaos. Ale i chaos je přece zábava, no ne?
Školou povinní: Písmena se rýsují
V první třídě to začne být vážnější. Najednou se učíme psát A, B, C a tak dále. Písmena se pomalu formují, nabývají na přesnosti. A s tím se učíme i další věci – trpělivost, soustředění, disciplínu. Ale pozor, důležité je neztratit radost z psaní! Nenuťme děti do dokonalosti, buďme trpěliví a povzbuzujme je. Přece jen, nikdo z nás nebyl hned mistr světa v psaní.
Písmo jako otisk osobnosti: Psychologický pohled
A teď to začíná být zajímavé. Písmo totiž není jen soubor čar a oblouků. Je to odraz naší osobnosti. Podle toho, jak píšeme, se dá poznat, jestli jsme extroverti nebo introverti, jestli jsme sebevědomí nebo nejistí. Samozřejmě, není to žádná věda, ale zkušený grafolog toho může z dětského písma hodně vyčíst. Třeba to, jak se dítě cítí, co ho trápí nebo naopak těší.
Co si z toho vzít?
Takže až příště uvidíte svoje dítě, jak se trápí s psaním, vzpomeňte si na to, že to není jen o písmenech. Je to o vývoji, o učení se, o objevování světa. A hlavně – o radosti z tvoření. Tak mu dejte čas, povzbuzujte ho a nechte ho, ať si to užije. Protože i psaní může být zábava. Opravdu!