Tak co, jak se má tvoje vnitřní já? Je to spíš tým povzbuzovačů s transparenty a pokřiky „Zvládneš to!“ nebo spíš protivná teta, co ti neustále připomíná, jak jsi neschopná? Pokud máš pocit, že v tobě občas řádí sabotér, nejsi sama. A víš co? Dá se s tím něco dělat.
Vnitřní sabotér: 4 myšlenkové vzorce, které vás brzdí a jak se jich zbavit
Možná už jsi slyšela o Freudovi a jeho teorii pudu smrti, Thanatu. I když se na něj dneska díváme s rezervou, pointa je jasná: občas se sami shazujeme a ubližujeme si. Ne vždycky to znamená závislost nebo sebepoškozování. Někdy to „jen“ znamená, že se utápíme v negativních myšlenkách.
Sociální sítě: nekonečná soutěž?
Znáš to: projíždíš Instagram a najednou se cítíš jako největší looser na planetě. Kamarádka se vdala, bývalý kolega má nový dům, sousedka zhubla deset kilo… Je to past. A víš, co je na tom nejhorší? Že tyhle srovnávání nám fakt kazí náladu. Podle psychologa Leona Festingera se srovnáváme proto, abychom se lépe poznali. Ale když si z toho odneseš jen to, že jsi k ničemu, je něco špatně.
Jak se z toho vymanit? Připomeň si, že na sociálních sítích vidíš jen to nejlepší. Každý se snaží ukázat v co nejlepším světle. Soustřeď se na sebe a na to, co tě dělá šťastnou. A když už se musíš srovnávat, zkus to s lidmi, co tě inspirují, ne s těmi, co ti ubližují.
Mám na to vůbec vliv? Locus of control
Uspěla jsi? Skvělý! Takže řekneš: „To byla klika!“ nebo „Dřela jsem na tom jako mezek“? Pokud ti je bližší ta první varianta, možná trpíš takzvaným externím loci of control. Co to znamená? Že si myslíš, že nemáš svůj život ve svých rukou. Že úspěch je jen náhoda a ne tvoje zásluha.
Proč je to problém? Protože ti to podkopává sebevědomí. Jak máš něco dokázat, když si myslíš, že to stejně nezáleží na tobě? Často to pramení z dětství, ze situací, kdy jsi měla pocit, že nemáš kontrolu nad tím, co se děje. Ale i to se dá změnit. Příště, až se ti něco povede, uznej sama sobě, že jsi na tom fakt makala a zasloužíš si to!
Když komplimenty bolí
Někdo miluje pochvalu, někdo se při ní cítí trapně. Znáš ten pocit, kdy ti někdo řekne, že ti to sluší, a ty automaticky vyhrkneš něco ve smyslu „Ale to je jen starý hadr!“? Proč to děláme? Protože se s tou pochvalou nedokážeme ztotožnit. Neshoduje se to s tím, jak se vidíme my samy. A to v nás vyvolává vnitřní konflikt.
Co s tím? Zkus se zastavit a tu pochvalu přijmout. Řekni „Děkuju“ a nech si ji proplout hlavou. Uvidíš, že to bude mít lepší efekt, než když ji hned shodíš ze stolu. Navíc, když se naučíš přijímat komplimenty, budeš si lépe pamatovat i ty pozitivní věci, co o tobě lidi říkají.
Sebeúčinnost: věříš si?
Chceš se sebou něco dělat, zlepšit se, začít si víc věřit. Koupíš si deník, naplánuješ si nové aktivity… Ale pak přijde pochybnost: „Mám na to vůbec?“ Pokud si nevěříš, máš nízkou sebeúčinnost. A to je průšvih. Protože tě to brzdí v tom, abys dosáhla toho, co chceš.
Jak se to projevuje? Bojíš se zkoušet nové věci, protože se bojíš neúspěchu. Podceňuješ se, i když máš talent a schopnosti. Jak se z toho dostat? Albert Bandura, psycholog, který s tímhle konceptem přišel, říká, že sebeúčinnost posiluje úspěch. Takže se neboj zkoušet nové věci a učit se z chyb. A taky si vybírej lidi, kteří tě budou podporovat, ne shazovat.
Změna je možná! Zvládnout tyhle negativní myšlenkové vzorce není jednoduché, to je jasné. Ale jde to. Můžeš se obrátit na odborníka, který ti ukáže, jak s nimi bojovat. A nezapomeň, že i malé kroky vedou k cíli.