Často se říká, že nejtěžší bitvy se odehrávají v našich myslích. A někdy, když se zdá, že světlo na konci tunelu zhaslo, je těžké uvěřit, že ještě někdy uvidíme slunce. Dnes vám přinášíme příběh jedné ženy, která se nebála čelit temnotě a našla cestu zpět k naději. Příběh, který dokazuje, že i z hlubin se dá znovu povstat.
Z temnoty k naději: Anonymní cesta k uzdravení a nalezení síly v sobě
Příběh naší hrdinky, kterou budeme nazývat Anonymní, začíná v Nashvillu, ale její cesta ji zavedla až do slunné Kalifornie. Jóga, hudba, umění, zvířata, přátelé, příroda – to vše jí dává smysl a radost. Dnes pracuje v centru pro léčbu závislostí a plánuje studovat zdravotnictví nebo sociální služby. Ale cesta k tomuto bodu nebyla vůbec jednoduchá.
Když se problémy hromadí
Anonymní byla diagnostikována s poruchou pozornosti (ADD), depresí, úzkostí, poruchou příjmu potravy a závislostí na alkoholu a drogách. Jak sama říká, „Myslím, že jsem se s tím vším narodila, ale závislost na alkoholu a drogách se projevila až později na střední škole. Vždycky jsem měla závislou osobnost, která používala všechno, co mohla, k otupení nebo útěku – ať už to bylo cvičení, drogy, sex, nakupování a tak dále.“ Zkrátka, jak se říká, „padalo to na ni jak švestky do kompotu.“
Sedm let terapie a nespočet léků. Léčba závislosti v roce 2012 a následná abstinence. I přes to se potýkala se ztrátou naděje, nízkým sebevědomím, nedostatkem motivace, pocity paniky a nepohodlí, neschopností se soustředit a disociací. „Vždycky jsem se cítila poražená všemi těmito problémy,“ vzpomíná Anonymní. „Když mě deprese nedokázala udržet v posteli, úzkost mi bránila vyjít ven. Zdálo se, že to bylo vždycky něco. Mám velmi malou motivaci k čemukoliv a když už ji mám, nedokážu se soustředit. Pociťuji úzkost téměř ve všem, co dělám, zejména v sociálních situacích.“
Na dně
V teenagerském věku experimentovala se sebepoškozováním. Během svého nejhoršího období závislosti chtěla zemřít, ale bála se sebevraždy. „Jen jsem doufala, že se možná předávkuji a ráno se neprobudím,“ říká. Její chování ničilo vztahy s ostatními, neustále zklamávala rodiče, trápila sourozence a ztrácela přátele. Před léčbou v rehabilitačním centru se cítila neskutečně sama. „Žila jsem pro drogy a upřímně jsem byla přesvědčená, že ubližuji jen sobě. Neuvědomovala jsem si, jaký dopad má moje nemoc na kohokoli jiného.“ A jak sama přiznává: „Cítila jsem se nepopsatelně mizerně. Měla jsem pocit, že nemám kontrolu nad svým životem. Nechápala jsem, že mám nemoc; pamatuji si, jak jsem si pokaždé, když jsem se pokoušela znovu získat kontrolu nad svým životem, říkala: ‚Jsem tak slabá.'“
Světlo na konci tunelu
Zlom nastal s nástupem na léčbu. Poslední tři a půl roku byly plné vzestupů a pádů. I dnes bojuje s duševními nemocemi, ale získala sebedůvěru. „Překonala jsem tolik překážek a věřím, že pokud budu bojovat dál, bude to další věc, kterou překonám.“ K udržení kontroly používá různé strategie: léky, spiritualitu, terapii, meditaci, psaní, vyhledávání pomoci a přijímání návrhů. A jak říká: „Pokud může z těch všech špatných věcí vzejít něco dobrého, tak je to sdělení ostatním lidem v bolesti, že existuje způsob, jak se uzdravit.“ Protože jak se říká, „Všechno zlé je pro něco dobré.“
Poučení
„Naučila jsem se dělat další krok. Když se život stane příliš děsivým nebo zahlcujícím, snažím se dělat malé krůčky a pamatovat si, abych k sobě byla jemná. Nechci strávit život ve válce sama se sebou. Sebelítost mě nikam nedostala. Naučila jsem se užívat si život v jeho nejčistší formě, místo abych utápěla své pocity a otupovala svou mysl. Naučila jsem se víc užívat si maličkosti a přijímat život takový, jaký je.“
Prevence je základ
Aby se Anonymní vyhnula návratu ke starému chování, plánuje být k sobě upřímná a otevřená tomu, kam ji její uzdravení zavede – i když to bude náročné nebo nepříjemné. Plánuje také dát uzdravení a spiritualitu na první místo. „Jsem odhodlaná se neustále zlepšovat a stát se důstojnou uzdravenou ženou.“
Rada pro ty, kteří bojují
„Navrhovala bych především být k sobě upřímný. Pokud si myslíte, že můžete mít jakýkoli problém s depresí, alkoholismem atd., vyhledejte pomoc hned. Nikdy neškodí zkoušet různé věci, které by mohly potenciálně změnit váš život k lepšímu. Uzdravení za to stojí. Další věc, kterou bych navrhovala, je přijímat návrhy od ostatních. Je to nepříjemné a pokorné, ale zachránilo mě to už mnohokrát. Také se naučte oddělit se od své duševní nemoci. Pokud bojujete s neustálou bitvou ve své hlavě, nedělá vás to o nic méně člověkem nebo o nic méně hodným krásného života. Dělat špatné věci nebo být duševně nemocný z vás nedělá špatného člověka.“
Jsme rádi, že je Anonymní střízlivá a plánuje v budoucnu pomáhat ostatním. I vy můžete pomoci změnit svět k lepšímu sdílením svého příběhu. Pokud vy nebo někdo, koho znáte, potřebuje bezpečné místo k vyjádření a získání rady, neváhejte se stát členem skupiny Mental Illness Recovery Series Group na Facebooku.
Zdroje: (Pokud článek obsahuje zdroje, budou zde vypsány v konkrétní formě)