Už jste se někdy zamysleli nad tím, proč jsou lidé takoví, jací jsou? Co určuje lidskou povahu a co by mohlo z někoho udělat zlého nebo dobrého? Nad tím si lidstvo lámalo hlavu odjakživa. Otázky, které nás provázejí dějinami. A víte co? Jeden psycholog si to vzal fakt k srdci. Dostal odpovědi, o které ani nestál…
Zimbardův experiment: Kde končí dobro a začíná zlo?
Philip Zimbardo – pro mnohé známý jako strůjce „psychologického experimentu, který šokoval svět“. Psal se rok 1971 a Stanfordský vězeňský experiment otřásl základy morálky. Po více než 30 letech se Zimbardo rozhodl uvést věci na pravou míru a vysvětlit, co se tehdy vlastně stalo a co to všechno znamená. Nazval to „psychologií zla“. Ale pojďme popořádku…
Co se vlastně stalo?
V srpnu 1971 získal Philip Zimbardo, profesor psychologie na Stanfordově univerzitě, financování od amerického Úřadu pro námořní výzkum. Cílem? Zkoumat psychologické dopady toho, když se stanete vězněm nebo dozorcem.
Zimbardo se svým týmem vybral více než 24 zdravých, inteligentních studentů z USA a Kanady. Ti se měli zúčastnit experimentu. Hod mincí určil, kdo se stane vězněm a kdo dozorcem. Měli být sledováni po dobu dvou týdnů. Jednoduché, že? No, jak se to vezme. Zimbardo si kladl otázku: „Co se stane, když dáte dobré lidi na zlé místo? Zvítězí lidskost nad zlem, nebo zvítězí zlo?“ Ukázalo se, že bohužel platí druhá hypotéza.
Šest dnů stačilo
Experiment byl ukončen už po šesti dnech. Důvod? Otřesné ponižování a nelidské zacházení, které „dozorci“ vězňům způsobovali. „Vězni“ byli biti, ponižováni, fyzicky i psychicky týráni. Někdy jen tak, bez důvodu. Už po dvou dnech se „vězni“ proti „dozorcům“ vzbouřili. Během prvních čtyř dnů byli tři „vězni“ propuštěni kvůli traumatům. Mnoho „dozorců“ se rychle stalo krutými a tyranskými. „Vězni“ byli deprimovaní a dezorientovaní. Zkrátka, peklo na zemi. Zkoumání dopadlo tak špatně, až bylo vlastně dobře, alespoň si odneslo své.
Mnozí byli pobouřeni. Experiment se stal terčem kritiky kvůli neetickým praktikám (zneužívání účastníků a nelegální nahrávání). Zimbardo ale trvá na tom, že největším dědictvím Stanfordského vězeňského experimentu není ani tak větší opatrnost psychologů při provádění etických hodnocení studií, ale to, co nás učí o lidskosti a její bezbřehé schopnosti konat dobro i zlo.
Luciferův efekt a síla situace
„Zlo,“ říká Zimbardo, „je prostě uplatňování moci.“ Ve své přednášce TED z roku 2008 vypráví o událostech svého nechvalně známého experimentu. Vysvětluje koncept Luciferova efektu. Tvrdí, že ukazuje to „negativní, čím se lidé mohou stát, a ne to, čím jsou.“ Experiment ukázal, že lidé se ochotně přizpůsobí společenským rolím, které se od nich očekávají. Zimbardo věří, že dobro i zlo žije v každém z nás. Hranice mezi nimi je propustná. Jen situace vyvolá jedno nebo druhé. To nazývá Luciferův efekt a Hero efekt.
A co s tím? Zimbardo radí – pokud chcete změnit člověka, musíte změnit situaci. A pokud chcete změnit situaci, musíte vědět, kde je v systému moc.
Stejně jako se dobří lidé mohou ve špatných situacích změnit ve zlé, platí i opak. Správné podmínky mohou z kohokoli udělat nepravděpodobného hrdinu. Nemusíme být vždy oběťmi okolností. „Hrdinství je protilátka proti zlu,“ říká Zimbardo. Měli bychom podporovat hrdinskou představivost, zejména u dětí, v našem vzdělávacím systému. Chceme, aby si děti myslely: ‚Jsem hrdina, který čeká na správnou situaci, a budu jednat hrdinsky.’“
Možná si teď říkáte, co je tohle za objevování Ameriky? Zimbardo v podstatě opakuje to, co už dávno víme ze sociální psychologie: „síla situace“. Podle Americké psychologické asociace „síla situace“ tvrdí, že naše myšlenky, činy a emoce jsou podstatně ovlivněny sociálním prostředím. Nové je ale to, jak Zimbardo tento koncept aplikuje na způsob, jakým přemýšlíme o dobru a zlu v lidské povaze.
Buďte hrdina!
Zimbardo dokonce založil neziskovou výzkumnou a vzdělávací organizaci Heroic Imagination Project. Ta se věnuje „navrhování inovativních strategií kombinací psychologického výzkumu, intervence a vzdělávání a sociálního aktivismu. Cílem? Vytvářet každodenní hrdiny vybavené k řešení místních a globálních problémů.“ Jejich motto? „Věříme, že obyčejní lidé mohou dělat neobyčejné věci. Cvičíme každodenní hrdiny.“
Ptáte se, jak se stát hrdinou ve svém každodenním životě? Podle Zimbarda a výzkumu, který inspiroval, je síla v tom, že si sami sebe představujeme jako „čekajícího hrdinu“ a používáme svou „hrdinskou představivost“. Čím více se mentálně připravujeme na to, že zasáhneme v obtížných, ale všedních situacích (jako je postavit se šikaně nebo pomoci cizinci), tím snazší pro nás bude využít náš vrozený potenciál pro statečnost, pozitivitu a altruismus.
Mezi další způsoby, jak rozvíjet hrdinskou představivost, patří jednoduché cviky, jako je ptát se sami sebe, koho považujeme za své hrdiny. Zjistit, jaké vlastnosti mají společné, a snažit se modelovat jejich chování. Hledat příležitosti, jak být ve svém každodenním životě o něco hrdinštější. Vyzývat sami sebe, abychom byli první, kdo bude jednat v obtížných situacích. Protože nakonec „opakem hrdiny není padouch, ale přihlížející“ (The Heroic Imagination Project, 2021).
Tak co, jste připraveni odemknout svou hrdinskou představivost ještě dnes? Jak můžete být ve svém každodenním životě o něco hrdinštější?
Zdroj: Zimbardo, P. (2011). The Lucifer effect: How good people turn evil. Random House.