Dětství… doba her, bezstarostnosti a pocitu bezpečí. Ale co když to tak nebylo? Co když se vzpomínky na dětství rovnají spíš noční můře než idylickému obrázku? Dětská traumata, to je téma, o kterém se nemluví snadno, ale mluvit se o něm musí. Protože mlčet znamená dovolit jim, aby nás dál svazovaly. A to si nezasloužíme. Ani vy.
Zlomte okovy dětství: 9 kroků k uzdravení a šťastnějšímu já
Šrámy na duši, které vznikly v dětství, se hojí zatraceně pomalu. Někdy se zdá, že nikdy. Negativní zážitky se hluboko vryjí do paměti a ovlivňují naše chování, emoce, vztahy… V podstatě všechno. Hněv, smutek, nedůvěra, nízké sebevědomí, pocity viny a strach… to je jen zlomek toho, co si s sebou neseme z dětství, které mělo být šťastné, ale nebylo.
Fakta, která mrazí
Statistiky jsou děsivé. Zprávy o týrání a zanedbávání dětí plní noviny, a přesto se o tom stále málo mluví. Dětská traumata se týkají všech vrstev společnosti, bez ohledu na vzdělání, sociální status nebo náboženství. A následky? Ty si oběti nesou celý život. Jenže to neznamená, že se máme vzdát a smířit se s tím, že šťastný život je pro nás nedosažitelný. Právě naopak! Musíme bojovat. Pro sebe. Pro své šťastnější já.
Cesta k uzdravení existuje!
Bolí to, to je jasné. Otevírat staré rány nikdy není příjemné. Ale je to nutné. Jak se říká, „všechno zlé je k něčemu dobré“. I z té nejtemnější minulosti se dá vykřesat světlo. Jak na to? Tady je 9 kroků, které vám na té cestě můžou pomoct:
1. Mějte se rádi a pečujte o sebe:
Zní to jako klišé, co? Ale je to základ. Sedněte si, podívejte se do zrcadla a řekněte si, že za to stojíte. Zasloužíte si lásku a péči. Nebojte se sami sebe pochválit. Neříkám vám, abyste si lhali, ale abyste viděli sami sebe takové, jací skutečně jste: krásní uvnitř i navenek. Až se to stane zvykem, uvidíte, jak se vám změní život. Mějte rádi svoje tělo i svoji duši. A pozitivita se projeví i ve vašich vztazích s okolím.
2. Poznejte a přijměte sami sebe:
Přijměte to, co máte. Přestaňte se obviňovat za minulost, kterou jste nemohli ovlivnit. Naopak, vezměte si do rukou svou přítomnost. Uvědomte si, že vaše pocity, potřeby a touhy jsou důležité. Přijmout a pochopit sami sebe a to, co se vám stalo, je první krok k uzdravení a trvalé změně k lepšímu.
3. Začněte vyjadřovat své potřeby:
Vaše potřeby a touhy jsou stejně důležité jako potřeby kohokoliv jiného. Vyjadřujte je sami sobě i svému partnerovi. Stanovte si hranice. Uleví se vám a zároveň vám to zvedne sebevědomí. Lidé neumí číst myšlenky, tak jim dejte najevo, jak se cítíte.
4. Vystupte ze své komfortní zóny:
Najděte si koníčka, choďte s přáteli ven, cestujte. Dělejte všechno, co jste si vždycky přáli. Seznamujte se s novými lidmi. Je čas se dívat dopředu, místo abyste si neustále připomínali minulost. Izolace je váš nepřítel. Obklopte se lidmi, kteří vás mají rádi.
5. Nechte minulost plavat a zlepšete svou přítomnost:
Lidé, kteří vám v dětství způsobili bolest, na to už pravděpodobně zapomněli, nebo si to dokonce ani neuvědomují. Tak proč na ně pořád myslet? Proč jim dávat hodnotu, kterou byste měli dávat lidem, kterým na vás opravdu záleží? Je čas dospět a přestat být uvěznění v tom vystrašeném dítěti. Vaše přítomnost se nezlepší, dokud se nezbavíte minulosti. Uzavřete tu kapitolu a začněte psát novou.
6. Pochvalte se:
Překonat minulost není snadné a stojí to spoustu úsilí. Proto je důležité se pochválit pokaždé, když vystoupíte ze své komfortní zóny. Ať už pochvalou, nebo dárkem. Řekněte si, že jste odvedli skvělou práci. Kupte si tu kabelku, kterou jste si minulý týden prohlíželi, nebo tu knihu, o které jste váhali.
7. Vyhledejte pomoc a podporu:
Pokud si myslíte, že sami na to nestačíte, není žádná hanba vyhledat pomoc a podporu. Svěřte se svému partnerovi nebo blízké osobě. Řekněte jim, jak se cítíte. Pokud jim na vás opravdu záleží, vyslechnou vás. Někdy sdílená bolest je poloviční bolest.
8. Profesionální pomoc je v pořádku:
Terapeut vám pomůže proniknout do hloubi vašich problémů a klást vám odborné otázky o vašem životě. Možná vám právě pohled do minulosti přinese řešení, která potřebujete. Nejdůležitější je, abyste si vybrali terapeuta, kterému důvěřujete, a byli mentálně připraveni na to, že to nebude vždycky jednoduché. Existuje také skupinová terapie, kde můžete sdílet své zkušenosti s ostatními a učit se od nich.
9. Uzavřete kapitolu:
Měli byste být ve fázi, kdy už se posouváte dál. Jste připraveni definitivně uzavřít tu kapitolu svého života a soustředit se na to, co je důležitější: na přítomnost a budoucnost. Už nejste uvězněni ve strachu toho malého dítěte. Jste svobodní a můžete žít plnohodnotný život. Jen nikdy neberte to, co se vám stalo, jako normální. Poučte se ze své minulosti a z veškeré bolesti, kterou jste prožili, abyste si připomněli, že to není správné a nikdo si nezaslouží to zažít.
Dětská traumata jsou běžná, ale ne normální.
Závěrem: Tyto rady vycházejí z mých osobních zkušeností a ze zkušeností lidí, kteří jsou mi blízcí, a také z rešerší, jak se s touto problematikou vypořádat. Úplné uzavření může trvat dlouho, ale nakonec je naším cílem být šťastný a ukončit bolest. Takže buďte stateční, trpěliví, poslouchejte pečlivě své vnitřní já a postavte se svému strachu. Stojí to za to.