Být dvacetiletý je divná věc. Někdy se to zdá jako zlatý věk neomezených možností, ale jindy se to celé zdá jako jeden velký podvod. Zní vám to povědomě? Tak vítejte v klubu. Tady je 5 věcí, které se učím na vlastní kůži já.
5 lekcí, které mění hru (a možná i tebe)
1. Budeš si vybírat, komu dáš své srdce, ale zlomenému srdci se stejně nevyhneš.
Slova jako „On si nezasloužil mě takhle poznat,“ už nechci nikdy vyslovit, ale pravda je taková, že proti zlomenému srdci nejsme imunní. Přijde to znenadání a stejně těžké je i to srdce lámat. Ano, ne každý si zaslouží tě poznat, ale musíme vědět, co si zasloužíme my, abychom mohli milovat způsobem, který roste a vydrží. Určování hranic nemusí být vždycky špatné nebo zbabělé, pokud to znamená dělat lepší rozhodnutí pro tvé srdce.
2. Nikdy nevíš, jak dlouho někdo v tvém životě zůstane.
Na chvíli si myslíš, že někteří lidé jsou ti souzeni navždy. Ale „navždy“ je zatraceně dlouhá doba. A i když je důležité naslouchat své intuici, ta sama o sobě nestačí. Nikdy nevíš, jestli ti někdo měl dát lekci, nebo jestli jste se měli jen minout. Jak se říká, „všechno plyne“. A i když je těžké se s tím smířit, protože lidé a věci, se kterými se ztotožňuješ, se ti zdají téměř hmatatelné, realita je taková, že ne každý, koho potkáš, má zůstat. Protože odchody vytvářejí prostor pro lepší věci. Musíš brát věci tak, jak přicházejí.
3. Zdá se, že všichni kolem tebe mají život zmáknutý, ale ve skutečnosti nemají.
Sociální sítě jsou skvělý nástroj na klamání ostatních. Vytváříme si iluze dokonalosti, ukazujeme jen krásné a bezbolestné okamžiky. Ale to je přece kravina! Čistokrevná, absolutní blbost.
A možná si na chvíli myslíš, že jsi hrdina, protože jsi ten trápící se protagonista vlastního příběhu, ale pravda je, že v každém z nás se skrývá potenciál stát se padouchem. Vím, že si myslíš, že jsi Optimus Prime, ale to je na Transformerech to zajímavé. Neustále se proměňuješ. A někdy to, kým jsi v daném okamžiku, neodpovídá pravdě. Lidé kolem tebe to zažívají taky. Každý z nás má své bitvy, ať už je vidět navenek nebo ne.
4. Nemůžeš pro nikoho zpomalit.
Ti, co tě chtějí dohnat, to udělají, ale nikdy nedávej svůj život na pauzu jen proto, že se bojíš někoho zklamat. To by nebylo fér. Změny musíš vítat s otevřenou náručí. A i když změny nemusí vždycky znamenat lepší věci, růst bez nich taky nenastane.
Loučení jsou těžká, když se tvůj kamarád stěhuje, aby si splnil svůj sen, nebo když odcházíš ty, ale to je život. Přistihnu se, jak se usmívám, protože jsme všichni neuvěřitelně stateční, když děláme, co můžeme, abychom naplnili ty části nás, které potřebují růst. Vytrvalost je něco, na co se nikdy nepřestanu dívat s obdivem. Ať už se jedná o cokoliv, co se ti zrovna děje, zatni zuby a jdi dál. Však ono se to nakonec nějak vyvrbí.
5. Budeš si klást otázku, jestli to, co děláš, je vůbec dost.
Někdy se ptám sama sebe, co vlastně dělám, zvlášť když se stabilita zdá tak daleko. Kvůli tomu podceňuji svůj potenciál a schopnosti. Brzdí mě to a žiji v neustálém kolotoči pochybností a kritiky. A říkám ti, že je to naprosto v pořádku. Vím, že to tak necítíš, ale je to normální. A sakra, ty to zvládáš dobře. Nenech si nikým namluvit nic jiného. Jen proto, že jsi na cestě, kterou by ostatní nikdy nešli, neznamená, že je špatná nebo méně hodnotná. Ty to máš v rukou. Tak teď s tím utíkej! Běž za tím, co chceš, a nenech se nikým a ničím zastavit.
A co se učíte ve svých dvaceti letech vy? Podělte se o to v komentářích!
Zdroje: Původní článek (citovaný): [Vložte odkaz na původní článek zde]