Proč odkládáme věci na později? Odhalujeme kořeny prokrastinace

Ruku na srdce, kdo z nás to někdy neudělal? Odložit něco na zítra. Nebo pozítří. Nebo… až to bude hořet. Říká se tomu prokrastinace a ačkoliv si s ní občas děláme legraci, ve skutečnosti to může být docela zapeklitý problém.

Proč odkládáme věci na později? Odhalujeme kořeny prokrastinace

Možná si říkáte: „Všichni občas prokrastinují, to je normální.“ A máte pravdu! Ale víte, proč to děláme? Většinou se vyhýbáme úkolům, protože si myslíme, že nás to bude stát příliš mnoho energie, času, nebo nás to zkrátka nebude bavit. Prostě se tomu chceme vyhnout, jak čert kříži!

Prokrastinace jako sebe-sabotáž?

Někdy se ale prokrastinace stává takovou malou osobní sabotáží. Sami sobě házíme klacky pod nohy. Prý se s chronickou prokrastinací potýká až 20 % lidí! Pro ně je to už v podstatě životní styl. A ruku na srdce, není to tak trochu útěk od problému? Někdy to prostě vypadá, že si s tou seberegulací moc nerozumíme…

Kdo za to může?

No jo, ale kdo za to vlastně může? Podle odborníků na prokrastinaci, jako jsou třeba Dr. Joseph Ferrari a Dr. Timothy Pychyl, existuje víc typů „odkladačů“:

Hledači adrenalinu:

Tihle borci čekají do poslední minuty. Teprve tlak je nakopne a dodá jim potřebnou dávku adrenalinu. Pro ně je to prostě zábava, sázka na poslední chvíli.

Vyhýbači:

Strach z neúspěchu (nebo dokonce úspěchu!) a obava, co si o nich pomyslí ostatní. Radši se budou tvářit, že se nesnažili, než aby riskovali, že selžou.

Proč se vyhýbáme?

Může to být třeba proto, že nám chybí potřebné dovednosti. Nebo nás ta práce prostě nebaví. Ale nejčastěji je to prostě nedostatek motivace. Kdo by se chtěl pouštět do něčeho nepříjemného, že jo?

Rozhodovací prokrastinátoři:

Těžko se jim rozhoduje. A když se nerozhodnou, tak za nic nenesou zodpovědnost. Pohodlné, co říkáte?

Strach jako hlavní nepřítel

Za tím vším se ale většinou skrývá strach. Strach z toho, jak dopadne naše rozhodnutí. Ať už je to strach z neúspěchu, nebo dokonce strach z úspěchu.

„Kdybych měl víc času…“

Je přece mnohem snazší říct si: „Kdybych měl víc času, udělal bych to líp,“ než riskovat, že dáme do něčeho všechno a stejně to nevyjde. Je to taková malá obrana proti „skutečnému“ selhání.

Perfekcionismus:

Často se za ním skrývá strach z neúspěchu. Bojíme se, že zklameme ostatní, nebo že nedosáhneme té perfektní image, kterou se snažíme budovat. A tak radši nic neděláme.

Strach z úspěchu?

Ano, i to je možné! Nejde ani tak o samotný úspěch, ale o jeho následky. Co když pak budou mít ostatní větší očekávání? Co když se ocitneme v centru pozornosti, kde se necítíme dobře?

Sebehodnota a prokrastinace

Pokud je naše sebehodnota závislá na našich výkonech, tak se neustále ptáme sami sebe, co musíme udělat, abychom byli „dost dobří“. A prokrastinace může být způsob, jak se s tím tlakem vyrovnat.

Důvodů pro prokrastinaci je spousta. Tohle jsou jen některé z nich. A co vy? Máte nějaké osvědčené tipy, jak s prokrastinací bojovat? Podělte se s námi!

Zdroje citované článkem:

Dr. Joseph Ferrari, De Paul University in Chicago
Dr. Timothy Pychyl, Carelton University

Diskuze