Představujeme vám první příběh z naší nové série o cestách k uzdravení. Obrovský dík patří Cassidy, že se s námi podělila o svou zkušenost. Na internetu sice najdete spoustu článků o překonávání psychických potíží, ale často se zapomíná na ty osobní příběhy plné zápasů. Právě proto jsme se rozhodli pro tuto iniciativu – abychom pomohli těm, kteří procházejí podobnou situací. Toto je příběh Cassidy.
Cassidy: Z hlubin beznaděje k novému začátku. Příběh o síle a naději.
Cassidy, přezdívaná Cas, se narodila v Novém Mexiku a teď žije v Arizoně. Miluje psaní povídek, skládání písní a básní. Kromě toho se věnuje malování a svá díla i prodává. Aktuálně studuje, aby se naučila produkovat hudbu. Její sen je do pěti let dostudovat a pracovat jako zvuková inženýrka. Zkrátka holka, co se nebojí jít za svými sny, i když… život jí zrovna nepřál. A že jí házel klacky pod nohy.
Diagnóza, která změnila všechno (nebo spíš potvrdila to, co už tušila)
Letos v dubnu jí diagnostikovali deprese, úzkosti a nespavost. Stalo se tak po hospitalizaci v psychiatrické léčebně po pokusu o sebevraždu. Cassidy tušila, že její psychické problémy pramení z posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Lékař si nebyl jistý, ale předepsal jí léky na bipolární poruchu a doporučil ji dalším psychiatrům a terapeutům. Jenže víte, jak to chodí – Cas nemá dobré zdravotní pojištění, a proto se jí nedostává adekvátní pomoci. Takže co s tím? Jak se z toho „vyhrabat“?
Musela se potýkat s hroznými příznaky: opakující se noční můry, změny chuti k jídlu (často nejela dlouhé dny), náladovost a záchvaty vzteku bez zjevného důvodu. Ztratila zájem o věci, které kdysi milovala. Nespavost se zhoršila natolik, že téměř nespala. A k tomu se přidaly i silné panické ataky bez zjevné příčiny. No řekněte sami, není to na „provaz“?
Když se život sype pod rukama
Všechny tyhle potíže měly obrovský dopad na její každodenní život. Cassidy od sebe odstrčila všechny, které milovala. Přišla o spoustu přátel. Ty, kterým na ní opravdu záleželo, držela od těla tím, že na ně byla zlá a vyvolávala hádky. Navíc kvůli nedostatku motivace propadala na střední škole i v prvním ročníku na vysoké. Prázdnotu se snažila zahnat drogami – stala se závislou na kokainu a zkoušela i LSD, extázi a houbičky. Prostě chtěla *něco* cítit. Znáte to… prázdnota je hrozná svině.
24. dubna 2015 se po užití extáze pokusila o sebevraždu. Její přítel ji našel v koupelně, ještě při vědomí. Začal plakat a křičet. Sousedé uslyšeli jeho křik a zavolali sanitku, která jí zachránila život. Cas se cítila zoufale, protože chtěla přítele uklidnit, a zároveň zemřít v jeho náručí. Tahle událost zasadila jejich vztahu obrovskou ránu. Dodnes skrývá léky a má kontrolu nad jejím medikací. Cassidy se dodnes cítí hrozně kvůli tomu, čím ho nechala projít. To asi každý pochopí.
Světlo na konci tunelu
Zlom nastal v psychiatrické léčebně po onom incidentu. Cassidy se zatím úplně neuzdravila. Říká: „Budu se z toho léčit už navždy a budu muset tvrdě pracovat na tom, abych se nenechala ovládat těmito problémy. Je to celoživotní porucha, se kterou se musíte naučit žít.“ Zvládá to tím, že se zaměstnává skládáním puzzle, psaním, malováním a školní prací. Každý den si připomíná, že je milovaná. I ve dnech, kdy nemá motivaci nic dělat, se donutí osprchovat, obléct si čisté oblečení a umýt nádobí. Už jen tím se cítí úspěšně. Její přítel jí pomáhá na cestě tím, že jí pomohl přestat s drogami a připomíná jí, že si s ním může promluvit. A to je hodně, mít někoho takového.
Tato zkušenost ji naučila, že je milovaná, a její pohled na život se změnil. Už nechce umřít a těší se na budoucnost. Kdykoli má pocit, že by se mohla vrátit ke starým zvykům, svěří se svému příteli nebo své nejlepší kamarádce, se kterou se zná už tři roky. Je se svým životem spokojená a je na správné cestě. Má vlastní byt, který si sama platí, a ve škole prospívá. Klobouk dolů, Cassidy!
Slovo na závěr od Cassidy
„Chtěla bych vám všem říct, že ať už se potýkáte s čímkoli, někdo vás vyslechne, někomu na vás záleží. I když se jen zvednete a osprchujete, pomůže vám to cítit se lépe. A pokud je to to nejlepší, co ten den dokážete, tak to udělejte. Jsem na vás hrdá. A zítra se snažte udělat o trochu víc. Třeba se osprchujte a ukliďte, napište novou kapitolu do své knihy, čtěte nebo vezměte psa na procházku. Věřte mi, pomáhá to.“
Doufám, že tento příběh pomůže ostatním, kteří se nacházejí v podobné situaci. Cassidy to neměla jednoduché, ale dokázala se vrátit zpět na správnou cestu, a to je to nejdůležitější. Další příběhy budou brzy následovat, takže zůstaňte s námi! Pokud se chcete podělit o svůj příběh o uzdravení, napište mi na mlgaston1@gmail.com. Co si o této iniciativě myslíte vy?
Zdroje: Žádné zdroje nebyly v článku uvedeny.