Už jste někdy měli pocit, že se vám terapeut tak nějak „vlezl pod kůži“? Že se vám stává skoro nepostradatelným kompasem v životě? Není to nic neobvyklého. Vztah s terapeutem je specifický a silný, a tak není divu, že se občas zamotáme do úvah, jestli se na něm náhodou nestáváme až příliš závislými.
Co je to vlastně závislost v terapii?
Závislost v terapii nevypadá jako závislost na čokoládě nebo kofeinu. Nejde o to, že byste si museli dát „dávku“ terapeutových rad každý den. Spíš se projevuje jako pocit, že bez jeho/jejího názoru nedokážete správně rozhodnout, že se bojíte opustit terapii, i když už se cítíte lépe, nebo že přehnaně lpíte na jeho/její chvále a uznání.
Jaké jsou varovné signály?
Je to jako s každou závislostí – plíživá. Ale dá se odhalit, když se na to zaměříte. Například:
- Máte pocit, že se snažíte v terapii „vystupovat“ tak, aby vás terapeut měl rád.
- Rozhodujete se podle toho, co by na to řekl terapeut, a ne podle toho, co opravdu chcete.
- Cítíte úzkost, když si představíte, že byste terapii ukončili.
- Potřebujete neustálé ujišťování od terapeuta ohledně vašich rozhodnutí.
Proč se to děje?
Důvodů může být celá řada. Často jde o přenos – nevědomé přenesení pocitů z minulých vztahů (například z dětství) na terapeuta. Terapeut se pak může stát jakousi náhradní autoritou nebo rodičovskou figurou, což automaticky spouští mechanismy závislosti. Dalším faktorem je samotná povaha terapie – sdílíte s terapeutem velmi osobní věci, stává se vaším důvěrníkem a podporovatelem, což logicky vede k silnému poutu.
Co s tím můžu dělat?
Nejlepší je otevřeně o tom promluvit se svým terapeutem. Nebojte se, to je jeho/její práce! Terapeut by vám měl pomoct pochopit, co se děje, a společně najít zdravější způsob, jak se k terapii postavit. Může se to zdát děsivé, ale upřímnost je klíčová. Terapeut vám může pomoct si uvědomit své vzorce chování a naučit se spoléhat víc na sebe.
Není to žádná ostuda
Důležité je si uvědomit, že závislost na terapeutovi není žádná hanba. Je to spíš signál, že se něco děje hlouběji. Berte to jako příležitost k dalšímu růstu a sebepoznání. A pamatujte – i když je terapeut důležitý, nejdůležitější jste vy sami a vaše vlastní schopnost zvládat životní výzvy.