Občas se cítíme tak nějak… mimo. Jako bychom nebyli úplně sami sebou. Ale kdy už je to víc než jen špatný den? Kdy už se začínáme ztrácet sami sobě?
Jsi to ještě ty? 5 signálů, že se ztrácíš sám sobě
Disclaimer: Tenhle článek a mini-testík, co si uděláme, nejsou žádná odborná diagnóza. Jestli se v něčem z toho poznáš, promluv si o tom s odborníkem, jo?
Zkus si odpovědět co nejupřímněji, co ti sedí nejvíc.
Máš často „okna“?
a. Jo, furt. b. Někdy jo.
c. Občas se to stane. d. Ne, to se mi nestává.
Připadá ti občas, že je všechno kolem tebe takové… ploché?
a. Jo, dost často. b. Někdy.
c. Ne? d. Ne (co to meleš?).
Cítíš se odpojená sama od sebe?
a. Jo, jako bych se na sebe koukala z povzdálí. b. Občas.
c. Ani ne. d. Nikdy.
Pokud jsi u většiny otázek zaškrtla „A“, je možné, že prožíváš disociaci. Ale co to vlastně je?
Co to ta disociace vlastně je?
Slovo „disociace“ se dneska používá fakt často. Někdy jen tak, mezi řečí, jindy jako vtip. Ale ve skutečnosti to může ukazovat na nezpracované trauma. Disociace totiž není jen takové to „vypnutí“, když se nudíš. Je to obranný mechanismus proti traumatu. A dlouhodobě to ovlivňuje tvé myšlenky, emoce, vzpomínky a dokonce i to, jak vnímáš sama sebe.
I když je to v krizových situacích fajn pomocník, častá disociace ti může pěkně zkomplikovat život. Dokáže to totiž pořádně narušit tvůj běžný den.
A jaké druhy disociace vlastně existují?
Jsou tři hlavní typy: disociativní porucha identity, disociativní amnézie a depersonalizace/derealizace. Každý typ má svoje specifické příznaky, ale všechny mají i něco společného. Takže, jaké jsou signály, že by ses mohla potýkat s disociativní poruchou?
Signál #1: Odpojení
Cítíš se odpojená od ostatních, od svého okolí, a dokonce i od sebe samotné. Pro lidi, co zažívají depersonalizaci nebo derealizaci, je to dost typický pocit. Ale uvědomit si, že se cítíš vzdálená sama sobě, to už chce trochu introspekce. Zastav se občas a zkus se „napojit“ zpátky na sebe, když máš pocit, že jsi se trochu vzdálila.
Signál #2: Rozmazaná identita
Když se cítíš odpojená, můžeš taky zažívat pocit rozmazané identity. Jako by ses vzdálila od svých základních hodnot, jako bys se sama sobě nepoznávala. Jestli máš takové pocity, zkus se vrátit k věcem, které jsi dřív ráda dělala, dělej věci autenticky, a hlavně – neboj se vyhledat pomoc terapeuta, když to budeš potřebovat.
Signál #3: Mezery v paměti
Dalším častým signálem disociace jsou mezery v paměti. Ne ty, co máš po flámu, ale ty, co se objevují bez zjevné příčiny. Je těžké si jich všimnout, protože si ani neuvědomuješ, že ti něco chybí. Proto je to dost znepokojivý signál.
Skvělý způsob, jak si těchto mezer všimnout, je vedení deníku. Zapisuj si každý den, co máš v plánu, co jsi dělala. Později se k tomu můžeš vrátit.
Signál #4: Nezladatelný stres
Disociace je často reakce na stres. Proto je fajn sledovat, jak dobře zvládáš stresové situace. Pokud si všimneš, že tě stres ovlivňuje víc než obvykle, tvůj mozek může začít sahat po disociaci jako po únikovém východu.
Mezi jasné signály neschopnosti zvládat stres patří podrážděnost, přecitlivělost a chronická únava. Pokud jsi zahlcená stresem, zpomal a uber si. Je snadné se nechat zahltit povinnostmi, ale někdy je lepší začít s málem. A pokud to nejde, zkus něco, co ti pomůže se stresem vypořádat. Třeba cvičení, tanec, malování – cokoliv, co tě baví!
Signál #5: Pocit neskutečnosti
Dalším znakem disociace je pocit neskutečnosti. Jako by bylo všechno kolem tebe jen kulisa, jako bys byla v 2D obraze. To je typický symptom derealizace.
Derealizace je sice typ disociativní poruchy, ale její symptomy se mohou objevovat i u jiných disociativních poruch. Aby se ale daly klasifikovat jako symptom disociativní poruchy, nesmí být ten pocit neskutečnosti způsobený vnějšími faktory.
Pokud se ti derealizace stává často, vyhledej pomoc terapeuta.
Disociativní poruchy se často vyskytují i s dalšími psychickými problémy, jako je deprese, úzkost nebo PTSD. Pokud si všimneš jakéhokoliv z výše uvedených signálů a potřebuješ pomoc, neváhej se obrátit na terapeuta. Může ti nabídnout kognitivně-behaviorální terapii (CBT), nebo prostě jen bezpečný prostor, kde se můžeš vypovídat.