Sledujete ten proces Deppa s Heardovou? Internet je toho plný. Ale víte co? Nejde jen o to, kdo koho uhodil. Otevírá se tu totiž staré téma – domácí násilí. A to se netýká jen žen. Ale ruku na srdce, kolikrát jste slyšeli o týraném muži? My ženy jsme sice často ty, které volají o pomoc, ale to neznamená, že chlapi nemůžou být oběťmi taky. Pojďme se podívat na pár mýtů, co kolem toho kolují.
Když oběť není žena: Mýty a fakta o domácím násilí páchaném na mužích
Mýtus #1: Statistiky ukazují, že týraných žen je víc než mužů.
Jo, čísla mluví jasně. Žen, které nahlásí domácí násilí, je víc. Ale „nahlásí“ je klíčové slovo. Chlapi se totiž často stydí. Mají pocit, že se jim nikdo nebude věnovat, že se jim vysmějou. Nebo si myslí, že to „nebylo tak hrozný“, aby s tím šli na policii. Jenže víte co? To, že něco není nahlášené, neznamená, že se to nestalo. Pořád platí – tichá voda břehy mele.
Mýtus #2: Když to neustojíš, nejsi chlap.
Tohle je snad nejhorší hláška ze všech. Proč by vůbec někdo měl něco „ustát“? Ať je to žena, muž, nebo kdokoli jiný. Násilí a ponižování si nikdo nezaslouží. A když se to stane, je normální cítit strach, smutek, vztek… Všechny tyhle emoce jsou lidské, ne jen ženské. Takže když společnost řekne chlapovi, že nesmí „být měkký“, jak se má asi svěřit, že je týraný?
Mýtus #3: Určitě si za to může sám.
A jsme u toho. Takže když chlapa ženská zfackuje, tak si za to vlastně může sám? Protože ji vyprovokoval? Ne. Tady platí jediný pravidlo – ruce pryč. Ať se stane cokoli, násilí není řešení. Nikdy. Ať si říká kdo chce co chce.
Mýtus #4: Pokud na něm nezůstanou modřiny, tak to není násilí.
Tohle je omyl jako hrom. Násilí není jenom o modřinách a zlomeninách. Může být psychické, emoční, verbální. Může to být manipulace, ponižování, zesměšňování. I když to není vidět na první pohled, ubližuje to a nechává to hluboké jizvy. Protože rány na duši bolí víc, než ty fyzické.
Tak co, dámy? Zkusme se na to podívat trochu jinak. Domácí násilí se netýká jen žen. A je na nás všech, abychom obětem naslouchali – ať už jsou to ženy, nebo muži. Protože každý má právo na bezpečný a šťastný život.