Znáte to. Listujete časopisem, narazíte na článek o zdraví a říkáte si: „Ach jo, zase poučování.“ Ale co kdybychom to zkusili jinak? Dneska si nebudeme říkat, co bychom měli, ale co bychom možná nevěděli. A to o něčem, co je mnohem vážnější, než se na první pohled zdá.
Poruchy příjmu potravy: 5 mýtů, které vám (ne)zachrání život
Víte, že poruchy příjmu potravy mají nejvyšší úmrtnost ze všech psychických onemocnění? To je docela šokující, že? A co je ještě horší, ne každý se z toho dostane. Takže, co si o tom vlastně myslíme a co je pravda?
Mýtus č. 1: Poruchy příjmu potravy mají jen hubení lidé
Ale kdeže! To je jak říkat, že slunce svítí jen v létě. Porucha příjmu potravy si nevybírá podle váhy. Můžete mít normální váhu, nebo dokonce nadváhu a přesto bojovat s vážným problémem. Nenechte se zmást obrázky z médií, realita je složitější.
Mýtus č. 2: Hledají jen pozornost
Tohle je tak nefér! Představte si, že bojujete s něčím, o čem nechcete, aby nikdo věděl. Poruchy příjmu potravy jsou často velmi tajné a lidé se snaží své chování skrývat. Hledat pozornost? To je to poslední, co by chtěli.
Mýtus č. 3: Přece to není taková hrůza
Bohužel, je. Už jsme si řekli o vysoké úmrtnosti. Není to jen o tom, že se někdo necítí dobře ve svém těle. Jde o vážné zdravotní komplikace a boj o život.
Mýtus č. 4: Když nevypadá vychrtle, není vážně nemocná/ý
Opět omyl! Vzhled klame. Mnoho lidí s poruchou příjmu potravy nevypadá „nemocně“. A to je jeden z důvodů, proč se tak těžko diagnostikují. Často se cítí v pasti, bojí se, že nejsou „dost nemocní“ na to, aby dostali pomoc.
Mýtus č. 5: Znovu nabrat váhu = uzdravení
Naneštěstí, ne. Nabrat váhu je důležitý první krok, ale je to jen začátek. Skutečná práce začíná v terapii, kde se člověk učí zvládat své emoce a myšlenky, které k poruše vedly. Je to dlouhá cesta, ale rozhodně stojí za to.
Takže, co si z toho odnášíme? Poruchy příjmu potravy jsou vážný problém, který si nezaslouží odsouzení, ale pochopení a pomoc. A pamatujte, nikdy nevíte, kdo ve vašem okolí s tím bojuje. Buďme k sobě laskaví a otevření.
Arcelus, J., Mitchell, A. J., Wales, J., & Nielsen, S. (2011). Mortality rates in patients with Anorexia Nervosa and other eating disorders. Archives of General Psychiatry, 68(7), 724-731. doi: 10.1001/archgenpsychiatry.2011.74.
Steinhausen, H.C. (2002). The outcome of anorexia nervosa in the 20th century. American Journal of Psychiatry, 159(8), 1284-1293. doi: 10.1176/appi.ajp.159.8.1284