Někdy se prostě člověk zamyslí a řekne si: „Proč jsem vlastně tak nešťastnej/nešťastná?“ A možná se ti to v poslední době stává nějak častěji. Jo, občas nás prostě ta nespokojenost chytne pod krkem a celkově nám to sebere radost ze života. Ale neboj, nejsi v tom sám/sama. Spousta lidí se teď cítí podobně.
Proč je tolik lidí nešťastných? A co s tím můžete dělat vy
Podle doktora Ricka Hansena, autora knih o mozku a štěstí, za to v dnešní době může hlavně chtivost a pocit, že nám něco chybí. Tenhle biologický mechanismus, co kdysi pomáhal přežít v drsných podmínkách, už prostě nefunguje. Pořád jsme neklidní a toužíme po věcech, co nám ve skutečnosti nepřinesou pocit bezpečí, uspokojení nebo spojení s ostatními.
Proč jsme teda tak nespokojení? Tady je pár důvodů, a hlavně – co s tím jde dělat:
Pořád se stresujeme a bojíme
Stres dokáže udělat v hlavě pěknej binec. Je to jak křeček v kole – točí se, točí, ale nikam se nedostane, jen tě přesvědčuje, že dělá něco užitečnýho. Když se pořád strachuješ, nemůžeš pořádně myslet a v podstatě zamrzneš na místě. A když se moc soustředíš na to negativní a pořád se něčeho bojíš, nemáš sílu s tím něco dělat. Zůstaneš zasekanej/zasekaná.
Co s tím? Zkus se zastavit a uvědomit si, čeho se vlastně bojíš. Napiš si to na papír. Pak se zkus zamyslet, co s tím můžeš udělat. I malé kroky ti můžou pomoct cítit se líp.
Nežijeme v přítomnosti
Když se pořád hrabeme v minulosti nebo se bojíme budoucnosti, utíká nám přítomnost. Jsme jak ztracený v časoprostoru a pořád se nemůžeme rozhodnout, protože se upínáme k tomu, co bylo, nebo k tomu, co by mohlo být.
Říká se, že člověkem denně proletí kolem 60 000 myšlenek, a 95 % z nich se opakuje. Na co myslíš, to sílí. Takže když si pořád dokola přehráváš nějakou nepříjemnou vzpomínku, budeš se cítit pořád stejně mizerně. A když se budeš zbytečně trápit budoucností, budeš se bát cokoliv podniknout.
Co s tím? Zkus se zaměřit na to, co je teď a tady. Vnímej svoje smysly – co vidíš, slyšíš, cítíš. Můžeš zkusit i nějakou meditační techniku, která ti pomůže ukotvit se v přítomnosti.
Zapomínáme na to dobré, co máme
Spousta lidí má v životě hromadu věcí, za které by mohli být vděční, ale nevěnují jim pozornost. Jsou to úplný maličkosti – zdraví, možnost hýbat se, mluvit. Bereme to jako samozřejmost a neuvědomujeme si, jak moc jsme vlastně šťastní.
Když se soustředíme jen na to, co nám chybí, ten pocit nedostatku se bude jen zvětšovat. Začneme věřit, že štěstí závisí na něčem, co je mimo nás. Tím si ale jen oddalujeme pocit štěstí a zůstáváme nespokojení, protože si myslíme, že budeme šťastní až někdy v budoucnu.
Co s tím? Zkus si každý den napsat 3 věci, za které jsi vděčný/vděčná. I maličkosti se počítají. Uvidíš, jak se ti postupně změní pohled na život.
Zaseklí v komfortní zóně
V tý naší komfortní zóně je sice fajn a bezpečno, ale nic tam neroste. Jedním z důvodů nespokojenosti je i nedostatek růstu. I když se nám nový věci a výzvy nelíbí, bez nich se nemůžeme rozvíjet. A nic netrvá věčně, takže se stejně budeme muset s něčím novým popasovat.
Někteří z nás se bojí jít za svými sny, tak si to radši zdůvodníme tím, že hrajeme na jistotu a jsme „praktičtí“. Jenže co se stane? Sny schováme hluboko do šuplíku a nikdy se o ně nepokusíme. A pak toho litujeme – někdy dlouho, někdy celej život.
Co s tím? Zkus si vybrat jednu malou věc, kterou se bojíš udělat, a prostě ji udělej. Třeba zavolej starému kamarádovi, se kterým jsi dlouho nemluvil/nemluvila. Uvidíš, že to nebude tak hrozný, jak sis myslel/myslela.
Srovnáváme se s ostatními
Každý má jiný život, jiný okolnosti, jinou cestu. Všichni začínáme na jiným startovním bodě, takže když se srovnáváme s ostatními, s těma, co nás inspirujou, akorát si pěstujeme nespokojenost.
Každý má svoji cestu k úspěchu, a dokonce i definice úspěchu je pro každýho jiná. Když srovnáváme svoje slabiny se silnýma stránkama někoho jinýho, je to předem prohraný boj. Lepší je srovnávat se sám/sama se sebou.
Co s tím? Přestaň sledovat profily na sociálních sítích, který ti dělají špatně. Místo toho se soustřeď na svoje cíle a na to, jak se posouváš dopředu.
Málo se hýbeme
V dnešní době spousta lidí sedí celej den v kanceláři a nemá čas na pravidelný pohyb. Mají tolik práce a povinností, že se na to prostě nedá najít čas, což není jejich chyba.
Ti, co čas mají, vedou sedavý životní styl, což škodí jejich zdraví. Cvičení totiž uvolňuje endorfiny, který snižují vnímání bolesti. Endorfiny vyvolávají pozitivní pocity a pomáhají nám mít pozitivnější pohled na život.
Co s tím? Najdi si alespoň 30 minut denně na nějakou aktivitu. Může to být procházka, běh, plavání, cokoliv, co tě baví.
Držíme v sobě křivdy
Když se pořád zlobíš a nemůžeš zapomenout na to, co ti někdo udělal, jsi nešťastný/nešťastná, protože v sobě pořád nosíš tu negativní energii. Snadno se řekne „pusť to z hlavy“, ale hůř se to dělá. Nicméně, pro tebe to není vůbec dobrý.
Ten, kdo ti ublížil nebo tě kritizoval, na tebe už pravděpodobně zapomněl a užívá si život, zatímco ty mu pořád dáváš prostor ve své hlavě a zabíráš si tím svůj drahocenný čas. Nezaslouží si to.
Co s tím? Zkus tomu člověku odpustit. Ne kvůli němu, ale kvůli sobě. Odpuštění ti pomůže zbavit se negativních emocí a posunout se dál.
Možná to nevíme, ale štěstí je volba. Možná si vybíráme neštěstí, protože se nedokážeme zbavit věcí, který nám ho způsobují, nebo si neuvědomujeme, co nás vlastně trápí. Schopnost být šťastný/šťastná je v našich rukách a nikdo nám ji nemůže dát. Když budeme založit štěstí na našich úspěších a na tom, co už máme, nemusí být nedosažitelný.
Zdroje
Dr Rick Hansen, author of Buddha’s Brain and Hardwiring Happiness