„`html
Všichni to známe. Stojíme na rozcestí, v hlavě nám víří argumenty pro a proti, racio se snaží převážit misku vah… a pak zasáhne ten neviditelný hráč, emoce. Pocit, tušení, prostě něco, co nám říká: „Tudy ne!“ nebo naopak: „Do toho jdi, nemáš co ztratit!“ Jak moc se ale na tyhle vnitřní hlasy spoléhat? Jsou nám vůbec k něčemu, nebo nám jen kalí vodu?
Emoce jako kompas
Emoce nejsou jen nějaké otravné rušivé elementy, které nám brání v „racionálním“ rozhodování. Ve skutečnosti hrají v našem životě klíčovou roli a fungují jako takový vnitřní kompas. Už od nepaměti nám pomáhaly přežít. Strach nás varoval před nebezpečím, radost nás motivovala opakovat chování, které vedlo k úspěchu. A i když dnes už nebojujeme s tygry šavlozubými, princip zůstává stejný.
Poslouchejte signály těla
Ne vždy si emoce uvědomujeme explicitně. Často se projevují jen jako neurčité pocity, motýli v břiše, stažený žaludek. Důležité je naučit se těmto signálům naslouchat. Co vám říká vaše tělo, když uvažujete o nové práci? Rozbuší se vám srdce radostí, nebo cítíte nepříjemné sevření? I když to zní banálně, tohle jsou cenné informace, které vám mohou pomoci zorientovat se.
Když emoce zatemní rozum
Samozřejmě, i s emocemi je potřeba zacházet opatrně. Stejně jako kompas může být zmagnetizovaný, i naše emoce mohou být zkreslené. Silný strach, vztek nebo naopak slepá zamilovanost nás mohou vést k rozhodnutím, kterých budeme později litovat. Znáte to, „horká hlava“ nikdy nic dobrého nevymyslí.
Najděte rovnováhu
Ideální je najít rovnováhu mezi rozumem a citem. Není dobré emoce potlačovat, ale ani se jimi nechat úplně ovládnout. Snažte se pochopit, co vaše emoce říkají, ale zároveň se na danou situaci podívejte i z racionálního hlediska. Zvažte pro a proti, promyslete si důsledky. A nakonec, věřte své intuici. Ona je totiž výsledkem souhrnu vašich zkušeností a pocitů.
„`