Máte to taky? Ten divný pocit, když se vám daří? Jako byste si to nezasloužili, nebo čekali, kdy se něco pokazí? Proč se vlastně bojíme radosti? Na to se podíváme s psycholožkou Krystine Batcho, která nám pomůže pochopit, co se v naší hlavě děje, když nám štěstí klepe na dveře.
Šťastný navzdory strachu: Proč se bojíme radosti a jak to změnit? (Rozhovor s Krystine Batcho)
Připustit si, že se nám prostě občas něco povede, může být fakt těžký. Zvlášť, když táhneme za sebou batoh plný kulturních a psychologických blbostí. I maličkosti nám můžou bránit v tom, abychom si užívali štěstí bez pocitu viny. A proč tomu tak je? Na to se zeptáme expertky.
Proč se cítíme provinile, když jsme šťastní?
Dneska je tlak na to být šťastný a využít každou příležitost obrovský. Abychom pochopili, co se děje v našem mozku, když prožíváme něco příjemného, a proč se sami sabotujeme, když se nám něco podaří, popovídali jsme si s doktorkou Krystine Batcho. Její odpovědi nám můžou pomoct rozklíčovat tyhle nepříjemné pocity.
Tvrdíte, že lidé mají tendenci spojovat určité příjemné události s pocitem viny. Dá se to změnit?
KB: Pocit viny, spojený se štěstím, může pramenit z pocitu, že je nespravedlivé nebo nevhodné, když si užíváme, zatímco ostatní trpí. Když někdo z našich blízkých bojuje s nemocí, nebo tragicky zemřel, můžeme mít pocit, že být šťastný by bylo neloajální. Jenže klíčovým prvkem láskyplného vztahu je sdílení radostí i strastí. A snaha pokračovat ve sdílení emocí s tím, koho milujeme, je vlastně snaha udržet ho u sebe, i za cenu vlastního štěstí. Sebeobětování je dlouhodobě vnímáno jako důležitý znak opravdové lásky. První krok k překonání pocitu viny je hlubší pochopení toho, jak se vztah proměnil v důsledku nemoci, výzvy, nebo dokonce smrti. Ve zdravém vztahu si oba partneři přejí, aby ten druhý byl šťastný. Potlačování štěstí nakonec potlačuje i loajalitu, zatímco učit se, jak být zase šťastný, respektuje přání toho druhého a udržuje integritu vztahu. Rodiče si často přejí, aby mohli trpět místo svého dítěte, ale vědí, že to nejde. Vědí, že role rodiče je pomáhat dítěti se s tím vyrovnat a přinášet mu co nejvíce radosti. Jedním z nejdůležitějších příspěvků, které může dát vzor, je ukázat, jak se člověk může povznést nad nepřízeň osudu a udržet si štěstí a vnitřní klid i přes neštěstí a velké výzvy. Když se na to podíváme z téhle perspektivy, můžeme prolomit cyklus negativních emocí tím, že pochopíme skutečnou hodnotu radosti. Štěstí není jen o tom, užívat si potěšení jako osamělá zkušenost. Stává se ušlechtilým, když ho přijímáme, abychom udělali šťastnými i ostatní. Štěstí je nakažlivé. Empatie nám umožňuje pomáhat druhým překonávat obtíže, když jsme si sami prošli podobnou zkušeností.
Proč nad logikou vítězí emoce?
Proč podle Vás logika ustupuje do pozadí, když jde o to, jak žít život? Hrají emoce při rozhodování větší roli než rozum?
KB: Emoce a logické uvažování regulují odlišné dynamiky a dokonce i odlišné mozkové mechanismy. Zatímco logické myšlení se řídí pravidly, která vedou k produktivním závěrům, emoce mohou ovlivnit naše rozhodnutí, ať už pozitivně, nebo negativně. I když si lidé myslí, že se rozhodují logicky, často jsou jejich volby ovlivněny emocionálními předsudky. Kvalita výsledku logické analýzy závisí na platnosti nebo užitečnosti premis, na kterých je analýza založena. Emoční vazby ovlivňují preference a vnímanou důležitost. Někdo si může koupit méně praktické auto, protože si ho prostě víc užívá.
Navíc si lidé myslí, že mnoho důležitých životních rozhodnutí by nemělo být založeno pouze na logice. Emoce, ne rozum, jsou nedílnou součástí mnoha sociálních a mezilidských rozhodnutí. Mnoho lidí se drží romantického ideálu, když uvažují o manželství nebo trvalém vztahu. Romantický ideál staví emoce nad pravidla logiky. Mnoho lidí by se zamračilo, kdyby si někdo vybíral partnera podle největší pravděpodobnosti finančního zisku.
Optimismus je nakažlivý
Jak může optimismus a radost ovlivnit lidi trpící depresí nebo úzkostí?
KB: Optimismus umožňuje člověku vnímat širší škálu možností a rozpoznávat příležitosti k růstu a úspěchu. Být otevřený rizikům je důležité pro překonání pocitu bezmoci, který často doprovází depresi nebo úzkost. Těžká deprese může vést k pocitům beznaděje. Optimistický postoj může nakonec pomoci někomu zažít malé úspěchy, které povzbuzují k dalšímu úsilí. Výzkumy naznačují, že optimismus je spojen s větším osobním růstem a životní spokojeností. Naučit se zaujmout optimističtější pohled vyžaduje čas a praxi, ale stojí to za to. Optimismus umožňuje produktivnější volby a zvyšuje příležitosti k pocitu štěstí. Radostnost, i v malých dávkách, vede k potěšení z nakažlivé radosti, která se šíří dál. Být radostný také mění způsob, jakým s námi ostatní jednají; lidé s námi pravděpodobněji tráví více času a reagují na nás pozitivněji, když sdílejí naše štěstí. Pozitivní chování může začít narušovat cyklus deprese tím, že ho nahradí cyklem pozitivnějších emocí, které pramení ze zdravějších sociálních interakcí.
Co je to karma a proč se bojíme štěstí?
Pověry, jako je karma, řídí náš strach z pocitu štěstí, i když se to děje po celém světě, dokonce i tam, kde tato filozofie není dominantní. Proč myslíte, že tomu tak je?
KB: Karma je jedním z příkladů přesvědčení, kterému lze v různých kulturách rozumět odlišně. Ve společnosti, která nesdílí základní filozofii, je tento koncept často používán jednoduše k vyjádření hlubší univerzální lidské potřeby řádu. Pojmy náhody, štěstí nebo náhody ohrožují psychickou pohodu, protože naznačují, že naše životy jsou řízeny silami, které nikdy nemůžeme plně pochopit. V naší naději na předvídatelnost a kontrolu hledáme způsoby, jak nastolit řád, zvláště v dobách, které vnímáme jako chaotické nebo stresující. Nepochopení situací, které jsou řízeny náhodou, může vést k nezdravému chování. Například víra v šňůry štěstí může vést k maladaptivnímu hazardu. Občasné výhry slouží jako variabilní odměny, které posilují chování a přesvědčení.
Nostalgie jako lék na strach ze štěstí?
Jak může nostalgie pomoci lidem vymanit se ze strachu ze štěstí? Lze je nějak propojit?
KB: Výzkumy ukázaly, že nostalgie je spojena s důležitými psychologickými výhodami, zejména tím, že posiluje sociální propojení a posiluje pocit identity. Tváří v tvář negativním emocím, jako je vina nebo strach, může nostalgie vyvolat vzpomínky na dobré časy v naší minulosti. Zvláště důležité jsou vzpomínky na to, jak jsme překonali obtíže, vyřešili problémy nebo dosáhli úspěchu dříve v životě. Vzpomínka na to, že jsme kdysi dokázali přežít a prosperovat, nám připomíná, že máme to, co je potřeba k překonání stresů, ztrát a neúspěchů, kterým čelíme nyní, nebo se obáváme, že jim budeme čelit v budoucnosti. Můžeme si také vybavit vzpomínky na ty, kteří nám sloužili jako vzory, a můžeme se poučit z toho, jak se vypořádali s nepřízní osudu. Výzkumy ukázaly, že nostalgie je spojena se zdravými strategiemi zvládání, které mohou zvýšit naše šance na osobní růst. Nostalgické vzpomínání nám nejvíc ze všeho ukazuje, že i přes všechno, co nás v průběhu let proměnilo, jsme stále tou osobou, která byla kdysi milována jen proto, že je tím, čím je. Vědomí, že jsme byli kdysi bezpodmínečně milováni, nám připomíná, že si zasloužíme být milováni, a to znamená, že si zasloužíme štěstí.
Úzkost a osamělost: začarovaný kruh
Je úzkost často spojena s osamělostí? Ovlivňuje individualismus této doby pocit viny a strachu ze štěstí jako hlavní faktor problému, nebo existují i jiné?
KB: Úzkost může narušit sociální propojení tím, že snižuje ochotu člověka účastnit se společenských setkání, rozesílat přátelské pozvánky nebo vyhledávat podporu v těžkých dobách. Strach z odmítnutí může frustrovat základní potřebu vztahu a vést k osamělosti. Úzkost může také ovlivnit interpersonální dovednosti člověka a neúmyslně narušit vytváření blízkých sociálních vazeb. Dnešní důraz na individualismus může zhoršit pocity úzkosti a osamělosti. Tím, že si naše kultura cení soběstačnosti, může vyvolávat pocity viny, hanby nebo nedostatečnosti u někoho, kdo je bázlivý nebo se bojí vyhledat sociální podporu.
Odkud se to vzalo?
Na závěr, osobní otázka: Co Vás vedlo k výzkumu vztahu mezi vinou/strachem a štěstím?
KB: Učím na vysoké škole už mnoho let. Jak technologické a sociální změny postupně proměňovaly náš životní styl, všimla jsem si nárůstu počtu mladých dospělých, kteří zažívají úzkost a další související negativní emoce. S větším důrazem na důležitost „dělat všechno“ čelí mileniálové budoucnosti s otázkou, jak budou schopni uspět v náročné kariéře, vytvořit trvalý vztah, dovolit si materiální věci, které budou potřebovat, a mít dostatek času na to, aby byli šťastní – a doufají, že toho budou schopni dosáhnout sami. Udivuje mě paradox generace, která si užívá privilegia a příležitosti nejpokročilejších technologií, a přitom se snaží najít vlastní hodnotu a štěstí.
Takže pokud se i vy snažíte přijít na to, jak být šťastný, a nemůžete se s tím pocitem smířit, pamatujte si, že pomáhat ostatním, měnit zvyky a dělat malé věci, které vám přinášejí uspokojení, vám může pomoct vybudovat si zdravější a šťastnější mysl.
Krystine I. Batcho je doktorka a profesorka na Le Moyne College v Syracuse, New York. Zabývá se výzkumem nostalgie a zjistila, že lidé, kteří mají sklon k nostalgii, vynikají v udržování osobních vztahů a volí zdravé sociální způsoby, jak se vyrovnat se svými problémy. Vyvinula test nostalgie, který měří, jak často a jak hluboce lidé pociťují nostalgii. Její nástroj byl přeložen do mnoha jazyků, včetně čínštiny, polštiny a španělštiny.