Stres. Slovo, které slyšíme denně. Ale jak moc ho doopravdy vnímáme? Víme, že má vliv na naše zdraví. Jenže, jak na něj reagujeme? Je to stejné pro každého? Kdepak! Jsme originály a naše reakce na stres je unikátní, řízená naším myšlením a osobností. Pojďme se podívat, jak to funguje a proč se někdy cítíme pod tlakem a jindy jako ryba ve vodě.
Stres pod kontrolou: Jak osobnost a myšlení ovlivňují tvou reakci
Pro jistotu, stres je vlastně reakce těla na jakýkoliv požadavek. Může být pozitivní, taková ta zdravá motivace, co nás žene dopředu. Ale častěji, bohužel, zažíváme ten nepříjemný, vyčerpávající stres. A v tom hrají roli kognitivní faktory (naše schopnost zpracovávat informace, pamatovat si, logicky uvažovat) a naše jedinečná osobnost. Dohromady rozhodují o tom, jestli situaci vnímáme jako pohodu, nebo jako konec světa.
Kognitivní faktory: Jak to máme v hlavě srovnané?
Jeden chytrý pán, Richard S. Lazarus, přišel s teorií, že stres je hlavně o tom, jak o něm přemýšlíme. Podle něj si stresovou situaci nejdřív „osaháme“. Řekneme si, jak moc je vážná, jestli nám hrozí něco špatného, nebo jestli je to výzva. A podle toho se zachováme.
Pokud si řekneme, že je to průšvih, stres naroste a zablokuje nás. Nejsme schopni s tím nic dělat. Ale když to vezmeme jako výzvu, najednou vidíme možnosti, jak se s tím poprat, a stres je snesitelnější. Je to jako s tím „když se chce, všechno jde“.
Příklad? Studenta čeká divadelní představení. Pokud se neučil text, vidí v tom hrozbu. Je nervózní, paralyzovaný a pravděpodobně nic nevymyslí. Ale student, který pilně trénoval, se těší. Bere to jako příležitost ukázat, co umí. Vidíte ten rozdíl?
Osobnost: Jaké máš znamení? (Ne, vážně…)
Naše osobnost ovlivňuje, jak situaci vnímáme. Úzkostliví a agresivní lidé si stres sami vytvářejí. Lidé s pozitivním přístupem a dobrými vztahy žijí déle. Je to tak jednoduché. Naše osobnost určuje, kolik stresu si připustíme, a to ovlivňuje naše zdraví a délku života.
Typ A vs. Typ B: Dva světy
Už v 50. letech pánové Friedman a Roseman popsali dva typy osobnosti: A a B. „Áčka“ jsou workoholici, soutěživí, podráždění, ambiciózní perfekcionisté. Nesnášejí ztrátu času, jsou pod neustálým tlakem a chtějí stihnout víc, než je lidsky možné. Jsou úspěšní, ale nespokojení, věčně spěchají a neumí odpočívat. Práci si berou s sebou i do postele. No fuj!
„Béčka“ jsou pohodáři. Jsou klidní, tolerantní a umějí se ovládat. Život berou pomalu a v klidu, nestresují se, jsou trpěliví. Ale zase hodně odkládají. I oni zažívají stres, ale umí s ním pracovat. Plánují dopředu a moc si nestěžují. Jsou flexibilní, zábavní a nemají obsese.
Zkrátka a dobře, „Áčka“ mají větší riziko srdečních chorob. A platí to i pro děti! A to nechceš.
A co typ C a H?
Později se objevil i typ C, spojený s vyšším rizikem rakoviny. Tito lidé jsou milí a klidní, ale neumí dávat najevo negativní emoce. Dusí v sobě hněv a cítí beznaděj. Často jsou osamělí. A stejně jako stres poškozuje srdce „Áček“, potlačované emoce škodí „Céčkům“.
A pak je tu typ H, „hardy“ (odolný). To jsou „Áčka“, která stres nevnímá jako nepřítele, ale jako palivo. Mají silné hodnoty, věří si, cítí se pod kontrolou a vidí ve všem výzvu.
Když ti život dává citrony:
- Typ A je vztekle hodí zpátky a dostane infarkt.
- Typ B z nich udělá limonádu.
- Typ C se zamračí a tiše se vzteká.
- Typ H je sebere, udělá limonádu, prodá ji, založí firmu a vydělá miliony.
Takže, co si z toho odnést? Stojíš před stresovou situací? Může tě zničit, můžeš ji ignorovat, nebo ji můžeš využít ve svůj prospěch. Tvoje osobnost určuje, jak se zachováš.