Thaddus E. (Teddy) Weckowicz (asi 1919 – 2000) byl polsko-kanadský sociolog, emeritní profesor psychiatrie, psychologie a teoretické psychologie na Albertské univerzitě a výzkumný pracovník Centra pro výzkum systémů na Albertské univerzitě, známý z výzkumu chronických schizofreniků od 50. let 20. století.
Weckowicz získal bakalářský titul (MB a ChB) na polské lékařské fakultě Univerzity v Edinburghu, diplom z psychologické medicíny (DPM) na Univerzitě v Leedsu a doktorát na Saskatchewanské univerzitě v Saskatchewanu v Kanadě.
Weckowicz zahájil svou kariéru psychologa na konci 50. let. V jednom pozoruhodném experimentu v Saskatchewanské nemocnici ve Weyburnu „podnikl percepční experimenty s pacienty v dlouhé úzké místnosti, kterou jsme pro něj postavili, a zjistil, že schizofrenie skutečně zkresluje vnímání vzdálenosti, takže oběť si není jistá prostorem, ve kterém se pohybuje“. V šedesátých letech se stal členem profesorského sboru Albertské univerzity jako spolupracovník Ludwiga von Bertalanffyho, který byl v letech 1961-1968 jejím profesorem. V letech 1962-1984 byl Weckowicz profesorem psychiatrie a psychologie na Albertské univerzitě a výzkumným pracovníkem Centra pro výzkum systémů na Albertské univerzitě.
Weckowicz byl ženatý s Helen Pauline Grit Liebel-Weckowiczovou, která byla v letech 1962-1995 profesorkou historie a klasických věd na Albertské univerzitě a s níž Weckowicz napsal v roce 1990 knihu A History of Great Ideas in Abnormal Psychology a několik dalších článků.