Randomizace je proces vytváření něčeho náhodného; to může znamenat:
Randomizace se hojně používá v oblasti hazardních her. Nedokonalá randomizace může umožnit zkušenému hráči mít výhodu, proto se mnoho výzkumů věnuje efektivní randomizaci. Klasickým příkladem randomizace je míchání hracích karet.
Randomizace je základním principem ve statistické teorii designu experimentů. Její použití rozsáhle propagoval R.A. Fisher ve své knize Statistical Methods for Research Workers (Statistické metody pro výzkumné pracovníky). Randomizace zahrnuje náhodné rozdělení experimentálních jednotek mezi léčebné skupiny. Pokud tedy experiment porovnává nový lék se standardním lékem používaným jako kontrola, měli by být pacienti přiřazeni k novému léku nebo kontrole náhodným procesem.
Randomizace není nahodilá, slouží účelu jak ve frekvenční, tak v bayesovské statistice. Frekventant by řekl, že randomizace snižuje zkreslení tím, že vyrovnává jiné faktory, které nebyly explikátně zohledněny v experimentální konstrukci. Úvahy o zkreslení se bayesovců příliš netýkají, neboť doporučují randomizaci, protože produkuje ignorovatelné vzory. V konstrukci experimentů frekventanti preferují Zcela náhodné vzory. Jiné experimentální vzory se používají, když úplná randomizace není možná. Tyto případy zahrnují experimenty, které zahrnují blokování a experimenty, které mají těžko změnitelné faktory.
Ačkoli se historicky „manuální“ randomizační techniky (například míchání karet, vytahování kusů papíru z pytlíku, roztáčení rulety), v dnešní době se většinou používají automatizované techniky. Vzhledem k tomu, že výběr náhodných vzorků i náhodné permutace lze zredukovat na prostý výběr náhodných čísel, dnes se nejčastěji používají metody generování náhodných čísel, a to jak hardwarové generátory náhodných čísel, tak pseudo-náhodné generátory čísel.