Únosná kapacita biologického druhu v prostředí je maximální velikost populace druhu, kterou může prostředí udržet po neomezeně dlouhou dobu za předpokladu, že je v něm k dispozici potrava, životní prostředí, voda a další potřebné věci. V populační biologii je nosná kapacita definována jako maximální zátěž prostředí, což je rozdíl od pojmu populační rovnováha.
V případě lidské populace se někdy za součást nezbytného vybavení považují i složitější proměnné, jako jsou hygienické podmínky a lékařská péče. S rostoucí hustotou obyvatelstva se často snižuje porodnost a obvykle se zvyšuje úmrtnost. Rozdíl mezi porodností a úmrtností je „přirozený přírůstek“. Únosná kapacita může podporovat kladný přirozený přírůstek, nebo může vyžadovat záporný přirozený přírůstek. Únosná kapacita je tedy počet jedinců, které může prostředí uživit, aniž by došlo k výrazným negativním dopadům na daný organismus a jeho prostředí. Pod únosnou kapacitou populace obvykle rostou, zatímco nad ní obvykle klesají. Faktor, který udržuje velikost populace v rovnováze, se nazývá regulační faktor. Velikost populace se při překročení únosné kapacity snižuje v důsledku řady faktorů v závislosti na daném druhu, ale může jít například o nedostatečný prostor, potravní nabídku nebo sluneční záření. Únosná kapacita prostředí se může u různých druhů lišit a může se v průběhu času měnit v důsledku řady faktorů, mezi něž patří: dostupnost potravy, zásoby vody, podmínky prostředí a životní prostor.
Původ pojmu „nosnost“ je nejistý, badatelé různě uvádějí, že byl použit „v souvislosti s mezinárodní námořní dopravou“ nebo že byl poprvé použit v 19. století při laboratorních pokusech s mikroorganismy. Podle nedávného přehledu byl tento termín poprvé použit ve zprávě ministra zahraničí USA pro Senát z roku 1845.
Jedním z nejlépe prozkoumaných vztahů mezi predátorem a kořistí na světě je populace losů a vlků v národním parku Isle Royale v jezeře Superior. Bez vlků by losi nadměrně spásali ostrovní vegetaci. Bez losů by vlci vyhynuli. První vědci, kteří se touto problematikou zabývali, se domnívali, že se vlci nakonec přemnoží a zabijí všechna losí mláďata, načež zemřou hlady[cit./cit./]. K tomu však nedošlo, protože příbuzenské křížení, nemoci a faktory životního prostředí vlčí populaci přirozeně omezily.
Velikonoční ostrov je uváděn jako příklad krachu lidské populace. Když na ostrov dorazilo méně než 100 lidí, byl porostlý stromy s velkým množstvím různých druhů potravy. V roce 1722 navštívil ostrov Jacob Roggeveen, který odhadl počet obyvatel na 2000 až 3000, přičemž na ostrově bylo jen velmi málo stromů, „bohatá půda, dobré klima“ a „celý kraj byl obděláván“. O půl století později byl popsán jako „chudá země“ a „z velké části neobdělávaný“. Ekologický kolaps, který následoval, byl různě připisován přelidnění, obchodníkům s otroky, evropským nemocem (včetně epidemie neštovic, která zabila tolik lidí, že mrtví zůstali nepohřbeni, a epidemie tuberkulózy, která vyhubila čtvrtinu obyvatelstva), sociálním otřesům a invazivním druhům (například polynéským krysám, které mohly vyhubit ptáky hnízdící na zemi a sežrat semena palem). Výsledkem této kombinace faktorů bylo, že v roce 1877 žilo na ostrově pouze 111 obyvatel.
Příkladem je Chincoteague Pony Swim s lidskou pomocí.
Dalším příkladem je ostrov Tarawa, kde je omezený prostor zřejmý, zejména proto, že kvůli omezením v podpovrchových horninách a nedostatku topografických výšek nelze hloubit skládky pro ukládání pevného odpadu. Díky koloniálnímu vlivu a hojnosti potravin (ve srovnání s životem před rokem 1850) se počet obyvatel rozšířil do té míry, že je zde transparentně přítomno přelidnění.
Použití konceptu únosné kapacity pro lidskou populaci bylo kritizováno za to, že nedokáže úspěšně zachytit mnohovrstevnaté procesy mezi člověkem a životním prostředím, které mají povahu proměnlivosti a nerovnováhy, a že se v něm často uplatňuje rámec obviňování oběti.
Zásobování potravinami a jejich spotřeba
Únosná kapacita se v nejzákladnější rovině týká organismů a nabídky potravin, kdy „X“ lidí potřebuje „Y“ potravin, aby přežili. Pokud lidé dlouhodobě nepřibývají ani neubývají na váze, je výpočet poměrně přesný. Pokud je množství potravy vždy rovno množství „Y“, bylo dosaženo nosné kapacity. Lidé s potřebou zvýšit svůj reprodukční úspěch (viz Sobecký gen Richarda Dawkinse[potřeba ověření]) chápou, že nabídka potravy se může měnit a že i další faktory prostředí mohou měnit potřebu potravy lidí. Například dům může znamenat, že člověk nemusí jíst tolik, aby se udržel v teple, jako by jinak musel. V průběhu času peněžní transakce nahradily výměnný obchod a místní produkci, a v důsledku toho změnily místní únosnou kapacitu člověka. Nákupy však ovlivňují i regiony vzdálené tisíce kilometrů. Například oxid uhličitý z automobilů se dostává do vyšších vrstev atmosféry. To vedlo Paula R. Ehrlicha k vytvoření rovnice I = PAT
Důležitým faktorem dynamiky únosnosti je technologie. Například neolitická revoluce zvýšila nosnou kapacitu světa vzhledem k lidem díky vynálezu zemědělství. V současné době využívání fosilních paliv uměle zvýšilo nosnou kapacitu světa díky využití nahromaděného slunečního světla, i když za cenu mnoha jiných nákladů. Dalšími technologickými vymoženostmi, které zvýšily nosnou kapacitu světa vzhledem k člověku, jsou: poldry, hnojiva, kompostování, skleníky, meliorace a chov ryb[cit. dle potřeby].
V poslední čtvrtině 20. století se na Zemi rozšířily zemědělské možnosti. Nyní však existuje mnoho prognóz pokračování poklesu světové zemědělské kapacity (a tím i únosnosti), který začal v 90. letech 20. století. Nejvýraznější je prognóza, že produkce potravin v Číně se do poslední poloviny 21. století sníží o 37 %, což zatíží celou únosnou kapacitu světa, protože počet obyvatel Číny by se mohl do roku 2050 zvýšit na přibližně 1,5 miliardy lidí. Toto snížení zemědělské kapacity Číny (stejně jako v jiných světových regionech) je z velké části způsobeno světovou vodní krizí a zejména těžbou podzemních vod nad rámec udržitelného výnosu, ke které v Číně dochází již od poloviny 20. století.
Lester Brown z Earth Policy Institute řekl: „K udržení naší současné úrovně spotřeby by bylo zapotřebí 1,5 Země. Z hlediska životního prostředí je svět v režimu překračování.“
Jedním ze způsobů, jak odhadnout poptávku člověka v porovnání s únosnou kapacitou ekosystému, je tzv. ekologická stopa. Spíše než spekulace o budoucích možnostech a omezeních daných omezeními únosnosti poskytuje účetnictví ekologické stopy empirické, nespekulativní hodnocení minulosti. Porovnává historickou míru regenerace (biokapacitu) s historickou poptávkou člověka (ekologickou stopou) ve stejném roce. Jeden z výsledků ukazuje, že poptávka lidstva v roce 1999 překročila biokapacitu planety v roce 1999 o více než 20 %.
Únosná kapacita cestovního ruchu je dnes již zastaralý přístup k řízení návštěvníků v chráněných oblastech a národních parcích, který se vyvinul z oblasti managementu území, stanovišť a volně žijících živočichů. V těchto oborech se manažeři snažili určit největší populaci určitého druhu, kterou může stanoviště dlouhodobě podporovat.