V olfrakci se zkoumá absolutní a diferenciální práh pro vnímání pachů pomocí následujících metod:
Podněty v minulosti obvykle poskytoval olfratometr Zwaardemaker, typ skleněné trubice, kterou se do nosu zaváděl pach. Množství pachu se kalibrovalo podle délky trubice. Šlo o přístroj vyvinutý v roce 1888 nizozemským fyziologem Hendrickem Zwaardemakerem, který také vyvinul čichový systém Zwaardemaker.
Koncentrace pachových látek v Německu jsou od 70. let definovány metodou „Olfaktometrie“. Jedná se o standardní metodu pro definování senzorického prahu pachů na základě ředění koncentrovaných pachových zátěží.
Doty, R.L. (1991) Psychofyzikální měření vnímání pachů u lidí. In Laing, D.G., Doty, R.L. and Breipohl, W. (eds), The Human Sense of Smell. Springer-Verlag, Berlin, s. 95-151.