Antiredukcionismus je reakcí proti redukcionismu, který místo toho obhajuje holismus. Ačkoli „rozbíjení složitých jevů na části je ve vědě klíčovou metodou“, existují ty složité jevy (např. v psychologii, sociologii, ekologii), kde vzniká určitý odpor nebo vzpoura proti tomuto přístupu, především kvůli vnímaným nedostatkům redukcionistického přístupu. Když takové situace nastanou, někteří lidé hledají myšlenky, které dodávají „účinný protilék proti redukcionismu, scientismu a psychiatrické aroganci“. To v podstatě tvoří filozofický základ pro antiredukcionismus. Takové vzpoury proti redukcionismu také implicitně nesou určitou kritiku samotné vědecké metody, která u vědců vzbuzuje podezření, že antiredukcionismus musí být ze své podstaty chybný.
Antiredukcionismus často vzniká v akademických oborech, jako je historie, ekonomie, antropologie, medicína a biologie, jako nespokojenost s pokusy vysvětlit složité jevy tím, že jsou redukovány na zjednodušující, špatně padnoucí modely, které neposkytují mnoho poznatků o dané věci.
Příkladem v psychologii je „ontologie událostí, která poskytuje antiredukcionistickou odpověď na debatu o mysli/hmotě [a]…nemožnost vzájemného překladu obou idiomů pomocí psychofyzikálních zákonů blokuje jakýkoliv analyticky reduktivní vztah mezi…duševním a fyzickým.“
Jak zdůrazňují Alex Rosenberg a Kaplan, „fyzikalismus a antiredukcionismus jsou vládnoucí ortodoxií ve filosofii biologie…[zatím] jak redukcionisté, tak antiredukcionisté akceptují, že vzhledem k našim kognitivním zájmům a omezením nemusí být nemyelekulární vysvětlení zlepšena, opravena nebo zakotvena v molekulárním.“ V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alex Rosenberg na anglické Wikipedii.
To je „jeden z ústředních problémů ve filozofii psychologie…aktualizovaná verze starého problému mysl-tělo: jak spolu souvisí úrovně teorií v behaviorálních a mozkových vědách. Mnoho současných filozofů mysli věří, že kognitivně-psychologické teorie nejsou redukovatelné na neurologické teorie…většina nereduktivních fyziků dává přednost myšlence jednosměrné závislosti duševní na fyzické.“