Ergolinová chemická struktura
Ergolin
Ergolin je chemická sloučenina, jejíž strukturní kostra je obsažena v rozmanité škále alkaloidů a několika psychedelických drogách (ololiuhqui, LSD). Ergolinové deriváty se klinicky používají pro účely vazokonstrikce (5-HT 1 Agonists – Ergotamin) a při léčbě migrény (užívané spolu s kofeinem) a Parkinsonovy choroby jsou některé z nich zapleteny do ergotismu onemocnění. Ergometrin a ergotamin jsou uvedeny jako prekurzory tabulky I podle Úmluvy Organizace spojených národů proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami.
Existují tři hlavní třídy derivátů ergolinu, ve vodě rozpustné amidy kyseliny lysergové, ve vodě nerozpustné ergopeptiny (tj. ergopeptidy) a skupina klavinů.
Vztah mezi těmito sloučeninami je shrnut v následujícím strukturálním vzorci a tabulce substitucí.
Tyto sloučeniny mají tripeptidovou strukturu navázanou na základní ergolinový kruh, na stejném místě jako amidová skupina derivátů kyseliny lysergové. Tato tripeptidová část obsahuje neobvyklou cyklolovou vazbu >N-C(OH)< na spojnici mezi oběma laktamovými kruhy. Některé důležité ergopeptiny (známé také jako ergopeptidy) jsou shrnuty níže. Kromě následujících ergopeptinů se běžně vyskytuje termín ergotoxin, který odkazuje na směs stejného poměru ergokristinu, ergokroninu a ergokryptinu.
V přírodě jsou k vidění různé modifikace základní ergolinu, například agroklavin, elymoklavin, lysergol. Ty, které se odvozují od dimethylergolinu, jsou označovány jako klaviny.
Některé syntetické deriváty ergolinu snadno spadají do kterékoli z výše uvedených skupin. Příkladem mohou být:
Ergolinové alkaloidy byly poprvé izolovány z námelu, houby, která infikuje obilí a způsobuje nemoc ergotismus. Námel má také dlouhou historii lékařského použití, což vedlo k pokusům charakterizovat jeho aktivitu chemicky. To začalo v roce 1907 izolací ergotoxinu G. Bargerem a F. H. Carrinem, tak pojmenovaného, protože se zdálo, že vykazuje více toxicity námelu než jeho terapeutických kvalit. S izolací ergotaminu v roce 1918 A. Stollem přišlo první terapeutické použití izolovaných ergolinových alkaloidů.
Se stanovením základní chemické struktury námelových alkaloidů na počátku 30. let 20. století započala éra intenzivního výzkumu syntetických derivátů. Kromě přirozeně se vyskytujícího ergonovinu (používaného jako oxytocikum) a ergotaminu (analgetikum používané ke kontrole migrény) jsou dnes stále významnými syntetickými deriváty oxytocický methergin, antimigrenózní léky dihydroergotamin a methysergid, anti-senility nootropic (chytrý lék) Hydergine™ (směs dihydroergotoxinových mesylátů, INN: ergolinové mesyláty) a bromokriptin, používaný k mnoha účelům včetně léčby Parkinsonovy choroby. Novější syntetické ergoliny používané u Parkinsonovy choroby zahrnují pergolid a lisurid. Snad nejznámějším derivátem ergolinu ze všech je psychedelická droga LSD.
V roce 1960 pronesl Albert Hofmann (objevitel metherginu, dihydroergotaminu, Hyderginu a LSD) projev, který měl ve vědecké komunitě vyvolat šokové vlny nedůvěry a dokonce nedůvěry. Ergolinové alkaloidy, dříve známé pouze z nižších hub, byly nalezeny u dvou druhů kvetoucích rostlin. Jednalo se o mexické druhy Rivea corymbosa a Ipomoea violacea z čeledi Convolvulaceae (ranní sláva), jejichž semena byla identifikována jako psychedelické rostlinné drogy známé jako „ololiuhqui“ a „tliltzin“. Hofmannův výsledek byl později potvrzen dalšími studiemi. Hlavními alkaloidy v semenech jsou ergin a jeho optický izomer isoergin, v menším množství je přítomno několik dalších derivátů kyseliny lysergové a klavinů. Později bylo zjištěno, že podobné alkaloidy obsahuje i havajský druh Argyreia nervosa. Je možné, i když není prokázáno, že za halucinogenní účinky jsou zodpovědné ergin a/nebo isoergin.
Nedávné výsledky však ukazují, že alkaloidy nalezené v Convolvulaceae jsou produkovány semeny přenášenou epifytickou klavicipitózní houbou.
Claviceps spp., Ipomoea tricolor, Ipomoea violacea, Rivea corymbosa