Historie výzkumu paměti je rozsáhlá, protože lidé byli dlouho zaujati procesy, které s tím souvisejí.
Platón a Sokrates při vzpomínce
O Platónovi se dá říci, že věřil, že lidé se učí zcela prostřednictvím vzpomínek. Domníval se, že lidé již mají vědomosti a že stačí, aby byli vedeni k tomu, aby objevili to, co již vědí. V Menu Platón použil postavu Sokrata k tomu, aby kladl otrockému chlapci otázky ve skvělé ukázce sokratovské metody, dokud otrocký chlapec nepochopil odmocninu, aniž by mu Sokrates poskytl jakékoli informace.
I když to může být řekl, že je to, co Platón věřil, existuje mnoho pasáží v Platón je Meno, kde je naznačeno, že to není Sokrates‘ pravé přesvědčení, ale spíše pokus, aby Meno, aby se stal více zpochybňující vůdce. A i když to, co Sokrates věří a to, co Platón věří, nejsou nutně vždy stejné, pokud bychom se brát Sokrates‘ teorie jako Platón je stejně, že by nebylo zcela bezpečné říci, že Platón plně přihlásil k teorii vzpomínání.
Poté, co byl Meno svědkem příkladu s otrokářem, sděluje Sokratovi, že si myslí, že Sokrates má pravdu ve své teorii vzpomínání, na což Sokrates odpovídá: „Myslím, že mám. Nerad bych skládal přísahu na celý příběh, ale za jednu věc jsem připraven bojovat tak dlouho, jak jen budu moci, slovem i činem – to jest, že budeme lepší, statečnější a aktivnější lidé, budeme-li věřit, že je správné hledat to, co neznáme…“ (Meno, 86b).
Sokrates předestírá svou teorii vzpomínání tím, že (možná aby oklamal Mena) říká, že „…slyšel (odpověď) od mužů a žen, kteří chápou pravdy náboženství.“ To je pro Sokrata ironické tvrzení, když právě předtím vybízel k vysvětlení ctnosti vlastními slovy.