Byl držitelem Pulitzerovy ceny a považován za předního odborníka na duchovní nebo transformační účinky údajných zážitků ze setkání s mimozemšťany, někdy nazývaných fenomén únosu.
Mack se narodil v New Yorku a po bakalářském studiu na Oberlinu (Phi Beta Kappa, 1951) získal lékařský titul na Harvard Medical School (Cum Laude, 1955). Byl absolventem Bostonské psychoanalytické společnosti a institutu a získal certifikát pro psychoanalýzu dětí a dospělých.
Dominantním tématem jeho celoživotního díla bylo zkoumání toho, jak vnímání světa ovlivňuje vztahy mezi lidmi. Touto problematikou „vnímání světa“ na individuální úrovni se zabýval ve svých raných klinických studiích o snech, nočních můrách a sebevraždách mladistvých a v životopisné studii o životě britského důstojníka T. E. Lawrence (Lawrence z Arábie), za kterou v roce 1977 obdržel Pulitzerovu cenu za biografii.
Mack obhajoval názor, že západní kultura potřebuje odklon od čistě materialistického světonázoru (který podle něj zavinil studenou válku, globální ekologickou krizi, etnonacionalismus a regionální konflikty) směrem k transpersonálnímu světonázoru, který zahrnuje určité prvky východních duchovních a filozofických tradic.
Mackův zájem o duchovní aspekt lidské zkušenosti přirovnal deník New York Times k zájmu předchozího harvardského profesora Williama Jamese a stejně jako James se i Mack stal kontroverzní osobností pro své úsilí o propojení spirituality a psychiatrie.
Toto téma se dostalo do kontroverzního extrému počátkem 90. let, kdy Mack zahájil svou více než desetiletou studii 200 mužů a žen, kteří uváděli opakované zážitky ze setkání s mimozemšťany.
O takových setkáních se psalo přinejmenším od 50. let 20. století (vyprávění Antonia Villase Boase) a v omezené míře se jim věnovaly i akademické osobnosti (nejstarším byl Dr. R. Leo Sprinkle v 60. letech 20. století). Mack však zůstává pravděpodobně nejuznávanějším akademikem, který se tímto tématem zabýval.
Mack měl zpočátku podezření, že tyto osoby trpí duševní chorobou, ale když se u osob, s nimiž vedl rozhovory, žádné zjevné patologické stavy neprojevily, Mackův zájem vzrostl.
Po povzbuzení od dlouholetého přítele Thomase Kuhna (který předpověděl, že toto téma může být kontroverzní, ale vyzval Macka, aby prostě shromažďoval data a dočasně ignoroval převládající materialistickou, dualistickou a „buď, anebo“ analýzu) začal Mack soustředěně studovat a vést rozhovory.
Mnozí z těch, s nimiž Mack vedl rozhovory, uvedli, že jejich setkání ovlivnilo jejich pohled na svět, včetně posílení smyslu pro spiritualitu a zájem o životní prostředí.
Mack byl ve svých výzkumech a interpretacích fenoménu únosu poněkud opatrnější než dřívější badatelé. Profesor literatury Terry Matheson píše, že „celkově vzato Mack předkládá tak poctivý popis, s jakým jsme se dosud setkali, alespoň pokud jde o vyprávění o únosech.“ (Matheson, 251) Dr. Jeffrey Mishlove v nedatovaném rozhovoru uvedl, že Mack se zdál být „nakloněn brát tyto zprávy [o únosech] za bernou minci“. Mack odpověděl slovy: „Face value bych neřekl. Beru je vážně. Nemám způsob, jak je vysvětlit.“ Podobně BBC citovala Macka, který řekl: „Nikdy bych neřekl, ano, existují mimozemšťané, kteří unášejí lidi. [Ale] řekl bych, že je zde přesvědčivý silný jev, který si nedokážu vysvětlit žádným jiným způsobem, který je záhadný. Přesto nemohu vědět, co to je, ale zdá se mi, že to vybízí k hlubšímu, dalšímu zkoumání.“
Mack si všiml, že vizionářské zážitky mají celosvětovou historii – zejména v předindustriálních společnostech. Jedním z příkladů je hledání vizí, které je běžné v některých indiánských kulturách. Mack poznamenává, že teprve poměrně nedávno byly v západní kultuře tyto vizionářské události interpretovány jako odchylky nebo duševní choroby. Mack navrhl, že vyprávění o únosech by bylo nejlépe považovat za součást této širší tradice vizionářských setkání.
Mackův zájem o duchovní či transformační aspekty setkání lidí s mimozemšťany a jeho domněnka, že samotný zážitek kontaktu s mimozemšťany může být spíše duchovní než fyzický – a přesto reálný – ho odlišuje od mnoha jeho současníků, jako byl Budd Hopkins, kteří zastávali fyzickou realitu mimozemšťanů.
V roce 1994 děkan Harvardské lékařské fakulty jmenoval komisi kolegů, aby přezkoumala Mackovu klinickou péči a klinické vyšetřování lidí, kteří se mu svěřili se svými setkáními s mimozemšťany (některé z jejich případů byly popsány v Mackově knize Únosy z roku 1994). Ve stejném výše citovaném článku BBC Angela Hindová napsala: „Bylo to poprvé v historii Harvardu, kdy byl takto vyšetřován stálý profesor.“
Mack popsal toto vyšetřování jako „kafkovské“: nikdy přesně nevěděl, v jakém stavu se vyšetřování nachází, a povaha stížností jeho kritiků se často měnila, protože většina jejich obvinění proti němu se při podrobném zkoumání ukázala jako neopodstatněná.
Po čtrnácti měsících vyšetřování se v akademické obci (včetně harvardského profesora práva Alana Dershowitze) množily otázky ohledně oprávněnosti harvardského vyšetřování řádného profesora, který nebyl podezřelý z porušení etiky nebo profesního pochybení. Harvard poté vydal prohlášení, v němž uvedl, že děkan „potvrdil akademickou svobodu Dr. Macka studovat, co chce, a bez překážek vyjadřovat své názory“, a uzavřel, že „Dr. Mack zůstává členem Harvardské lékařské fakulty s dobrou pověstí“. (Mack byl pokárán za některé metodologické chyby.) Právní pomoc mu poskytl Daniel Sheehan a podporu Laurance Rockefeller, který také čtyři roky po sobě financoval Mackovo centrum částkou 250 000 dolarů ročně.
Mackovo zkoumání se později rozšířilo na obecné úvahy o výhodách rozšířeného pojetí reality, které umožňuje prožitky, jež nemusí zapadat do západního materialistického paradigmatu, ale přesto hluboce ovlivňují lidské životy. Jeho druhá (a poslední) kniha o zkušenostech ze setkání s mimozemšťany, Passport to the Cosmos: Human Transformation and Alien Encounters (1999), byla stejně tak filozofickým pojednáním spojujícím témata spirituality a moderního pohledu na svět jako vyvrcholením jeho práce se „zkušenostmi“ ze setkání s mimozemšťany (jimž je kniha věnována).
Macka zabil opilý řidič, když se v pondělí 27. září 2004 v Londýně vracel z večeře s přáteli. Rodina doktora Macka nesouhlasila s konspiračními teoriemi o jeho smrti a v dopise adresovaném korunnímu soudu ve Wood Green požádala o shovívavost pro podezřelého. „Ačkoli to byla pro naši rodinu tragická událost,“ píše se v dopise, „domníváme se, že chování [obviněného] nebylo ani zlovolné, ani úmyslné.“
Mack byl studentem holotropního dýchání, meditační techniky, kterou vyvinul Stanislav Grof.
Mackův život a dílo byly zdokumentovány ve filmu Touched režisérky Laurel Chitenové, která byla nominována na cenu Emmy.