Mokša (sanskrt: मोक्ष, osvobození) nebo Mukti (sanskrt: मुक्ति, osvobození) odkazuje v indických náboženstvích (hinduismus a buddhismus) na osvobození od koloběhu smrti a znovuzrození a všeho utrpení a omezení, které s sebou přináší vtělená světská existence. Ve vyšší hinduistické filosofii je vnímána jako transcendence fenomenálního bytí, jakéhokoli vědomí času, prostoru a příčinnosti (karma). Není vnímána jako soteriologický cíl ve stejném smyslu jako v křesťanském kontextu, ale znamená spíše rozpuštění pocitu já jako egoistické osobnosti – zkázu podmíněné mentality-materiality nebo nama-roopa (lit. jméno-forma). Osvobození je dosaženo (a doprovázeno) úplným umlčením všech vášní – stavem bytí známým jako Nirvána. Buddhistické myšlení se mírně liší od Advaita Vedantist čtení o osvobození. Jainismus a tradice súrat šabda jógy také věří v Mokšu.
Také v hinduismu se Mokša liší od náboženství Nastik, jako je džinismus a buddhismus, i když existuje mnoho džinů a některých buddhistů, kteří věří v hinduistickou Mokšu. V hinduismu je to spojení s Bohem a pro Nastiky je to spojení se vším, co je, bez ohledu na to, zda je Bůh nebo ne. Po Nirváně člověk získává Mokšu. Nirvána hinduismu je Brahma-Nirvána, což znamená, že povede k Bohu.
V hinduismu je seberealizace (atma siddhi) klíčem k získání Mokši. Hinduista je ten, kdo praktikuje karmu a bhakti, známou tím, že Bůh existuje v mnoha podobách pro dosažení Mokši. Existují však i jiné způsoby kromě toho.
Má se za to, že existují čtyři jógy (disciplíny) nebo margy (cesty) pro dosažení Mokši. Jsou to cesty nezištné práce (karmajóga), seberozplývající se lásky (bhakti jóga), absolutního rozpoznání (Jnana jóga) a „královského“ meditativního ponoření (rádžajóga). Různé školy hinduismu kladou různý důraz na tu či onu cestu, některé z nejznámějších jsou tantrické a jógové praktiky vyvinuté v hinduismu. Dnes jsou dvě hlavní myšlenkové školy větve Advaita Vedanta a Bhakti.
Mokša v posvátném hinduistickém chrámovém tanci
Mokša v posvátném hinduistickém chrámovém tanci, stejně jako v klasickém indickém tanci, je symbolizován tím, že Šiva zvedá pravou nohu, jako by se osvobozoval od gravitace hmotného světa.
Člověk musí dosáhnout Mokši sám. Arhant nebo Siddha mohou inspirovat, ale nezasahují.
V Mokše nebo Mukti leží konečný mír (Šánti), konečné poznání (Videh), konečné osvícení (kaivalya) a konečný ráj (Swarga.) Jeden
Mokša je mimo pojetí jakékoliv jiné bytosti než Boha, ale to jsou některé ze známých složek stádia sjednocení.
V buddhismu je pojem osvobození, nirvána, mírně odlišný od džinismu a hinduismu. Dochází k němu, když je já vyhaslé z cyklu znovuzrození.
(Také v hinduismu končí cyklus znovuzrození osvobozením.)
V džinismu jsou Mokša a Nirvána stejné. Když duše (atman) dosáhne Nirvány, je uvolněna z cyklu zrození a úmrtí a dosáhne svého čistého já. Pak se stane Siddhou (doslova tím, kdo splnil svůj konečný cíl)
V džinismu dosažení Mokši vyžaduje zničení všech karm, dobrých i špatných; protože pokud karma zůstane, musí nést ovoce.